Alžběta Bublanová - Barák

Alžběta Bublanová – Barák

Narazil jsem na ni v knihovně. Trošku mě vyděsila obálka a zarazila skutečnost, že nová kniha Alžběty Bublanové unikla mediálnímu zájmu. Přeci jenom se autorka ještě v roce 2015, v době vydání V Tichu, řadila k nadějím domácí prózy. A i když zrovna tato novela nedopadla úplně nejlépe, přesto překvapí, že Barák se s kulturními rubrikami tak nějak minul. Zda za to může skutečnost, že zatímco V Tichu vyšla pod kolosem vydavatelství Euromedia (Ikar), o letošní počin se postaralo malé Nakladatelství Petr Štengl, ponechme stranou. Důležité je, že Alžběta Bublanová konečně napsala knihu, která by zapadnout neměla, a která nesporně patří mezi to nejlepší z mainstreamové domácí nabídky 2019.

Jedná se o velmi soustředěný text. Jedna hlavní postava a barák zaplněný těmi vedlejšími. Kniha o stárnutí, snech a nadějích. Téma, které není objevné, ale právě díky tomu hodně ošidné. Bublanové (ročník 1984) se však podařilo projevit značnou dávku empatie a hlavní představitelku zdařile přenáší přes nabízející se propast melancholie vzpomínek stárnoucí ženy, která se vzepře představě, že jako vdova v důchodu má již život za sebou. Klišé se spisovatelka tak úplně nevyhne („šmírování“ sousedů), ale ke cti ji slouží, jakým nepodbízivým způsobem ho využívá. Navíc mu dokáže dát sympatické vyústění. Stejně zdařile pracuje s dramatickou linkou dávající děj do pohybu, kdy si pohrává s ambivalentními motivy v jednání svých postav a odmítá černobílé vidění světa.

Zkrátka, váš přehled o stavu české beletrie za letošní rok nebude úplný, pokud Barák přehlédnete.

BUBLANOVÁ, Alžběta. Barák. V Praze: Nakladatelství Petr Štengl, 2019. ISBN 978-80-87563-75-5.