Anna Vaverková (The Flavians): Hudba je nejlepší způsob, jak si užít přítomný okamžik

Anna Vaverková (The Flavians): Hudba je nejlepší způsob, jak si užít přítomný okamžik

Univerzální příběh doby, ve které aktuálně žijeme. Pozastavený rozlet kapely na startu kariéry. Pokud ale sledujete The Flavians, je vám jasné, že zrovna o tuhle partičku není potřeba mít do budoucna strach. Dokazuje to ostatně také novinkový singl, který má zítra (5. 3.) oficiální premiéru. Nejen o něm je následující rozhovor s Annou Vaverkovou (zpěv a klávesy).

Předchozí singl Ace of Base vás v porovnání s debutem trošku žánrově posunul, jak si v tomto ohledu stojí novinka Blinded by the Scenery?

Blinded by the Scenery je také zvukově surovější než naše debutová deska. Oproti Ace of Base ale nebere tolik inspiraci ze stylu Americana. Blinded by the Scenery je spíše energetický, až anthemický indie rock. Je to mnohem víc “vyhajpený”.

Oba singly zvěstují vydání eponymního EP, na kterém by mělo být celkem pět písniček. Šli jste do jejich nahrávání už s nějakým připraveným konceptem nebo společným tématem? A kdy se na EP můžeme těšit?

Když se nad tím tak zamyslím, tak mě nenapadá, že bychom do EP šli s nějakým předem daným konceptem. Spíš jsme šli s tím, co nám doba umožnila, tedy neumožnila. To znamená, že když nám začalo být jasné, že z roku 2020 nic moc nebude, co se koncertování týče a propagování našeho debutu, museli jsme jít zase o dům dál, což bylo v našem případě napsat a nahrát další muziku. Jelikož jsme EP vytvořili v naší zrekonstruované zkušebně/nahrávacím studiu, získali jsme také takovou kreativní svobodu, takže jsme mohli více experimentovat při produkování. Abych můj tok myšlenek nějak shrnula, písničky z nového EP spojuje hlavně styl nahrávání a produkce. Celé EP vyjde v červnu 2021.

Jak se stalo, že dva Švédi, Brit a Češka dají v Berlíně dohromady kapelu?

My jsme se všichni potkali na hudební univerzitě. S Liamem (kytara, zpěv) jsem začala chodit a ten mi pak řekl, že chce, abych s nim byla v kapele. Liam v té době bydlel s Joakimem (bicí) a jelikož to byl snad jediný bubeník, kterého v té době znal a už spolu několikrát jamovali, tak oslovil právě Joakima. Pak nám chyběla basa, tak jsme vzali Toma (basa, zpěv) jako dočasnou volbu. Tom s náma ale už zůstal, protože se do projektu zamiloval.

The Flavians jsou spolu čtvrtým rokem, máte za sebou vystoupení na Glastonbury, vydali jste debut, zahráli si před Catfish and the Bottlemen, singl Ace of Base vám míchal Robbie Moor (Florence & the Machine, Little Simz). Jak složité pro vás bylo se prosadit? Je Berlín dobrým odrazovým můstkem?

Myslím, že na začátku jsme se setkali s nečekaným úspěchem. Byli jsme akorát ve druhém ročníku na výšce a chtěli jsme to někam dotáhnou, tak jsme byli dost zažraní do celého projektu a snažili jsme se dřít, jak to šlo. Ty rychlé úspěchy, jako čísla streamů u našich prvních singlů, nebo poté nabídky na koncerty, nám určitě pomohly jako hnací síla pro růst projektu. Teď ale mluvím hlavně o roku 2019. Nevím, jak to teď celé bude. Korona nám v podstatě vysabotovala naše debutové album. Tak uvidíme, jak nám to teď půjde. Je na čase začít zase pořádně dřít. Co se týče Berlína, tak Berlín je určitě super místo. Doufám, že se moc neopakuji, protože tohle říkám skoro pořád, ale baví mě na Berlíně, že jste všem úplně “šumák”. Máte tedy svobodu si dělat co chcete a nikdo na vás nebude koukat skrze prsty.

Berlín má pověst města zaslíbeného kultuře všech směrů, stylů a žánrů, stále ji naplňuje? A jak si poradilo s pandemií a podporou umělcům?

Ano, Berlín je stále velice rozmanitý. Souvisí to asi také s tím, co jsem zmiňovala, že si tu máte takovou svobodu. Je tu prostor pro všechny misfits. Ale upřímně, po roce zavřená doma je toto těžké už posuzovat. Můj život je momentálně bublina mezi domovem a zkušebnou.

Ohledně pandemie, tak v roce 2020 nebyly žádné větší koncerty. Pozorovala jsem, jak se v Čechách v létě pořádaly větší akce a i festivaly. Nic takového tu nebylo. Byli jsme rádi, že si můžeme dát pivo v hospodě v srpnu, než se to zas všechno zavřelo. Byly tu nějaké akustické koncerty, kde jsme si mohli zahrát. Poté jsem zaznamenala nějaké akce, které úplně nesplňovaly nařízení opatření. Na takové nabídky jsme ale z jistých důvodů nekývli. Berlín podpořil umělce v nouzi různými granty a dotacemi.

Jak se vůbec jeví česká hudební scéna při pohledu z Berlína a kdo Vás zní v poslední době zaujal?

Mě česká scéna baví! Teda, česká indie scéna. Sleduju to docela dost, taky protože momentálně píšu hodně sólových věcí v češtině. Třeba mě moc bavila nová deska od Tata Bojs. Občas si také pustím nějaký český jazz/swing, jako Evu Olmerovou, nebo Ježka s Werichem a Voskovcem.

Jak se mi jeví česká scéna? Jak jsem říkala, že v Berlíně je super, že jste všem šumák a nikdo na vás nekouká skrze prsty. V Čechách se bojím, že tenhle nešvar stále přetrvává a samozřejmě to strašně moc zasahuje do kreativního procesu a do toho, co se pak vydává. Já teda můžu jen porovnávat s tím, jaké to bylo tvořit hudbu, když jsem v Praze žila do roku 2016. Byla bych moc ráda, když bych se jednou vrátila a nikdo na mě v metru “nečuměl” blbě kvůli tomu co mám třeba na sobě, nebo neměl sexistické, či rasistické narážky na nějakého ze spolucestujících. Až se zbavíme tady toho nesmyslu, tak budeme mnohem víc svobodnější i v kreativním procesu.

Jste členkou labelu Oddity Records, jak probíhá výběr nahrávek, které podpoříte? Je zčeho vybírat?

Upřímně si nemyslím, že jsem nejlepší člověk pro tento dotaz. Výběr nahrávek jde tak trochu mimo mě. V Berlíně působí také Jáchym Kovář (YASHA) a Robert Kříž (Ambedo), dohromady tvoří duo JayRo. Občas se spolu potkáváme a diskutujeme hudbu a releasy. Nepodílím se ale přímo na výběru nových projektů.

sobíte v kapele, zároveň máte i svůj sólový repertoár, podílíte se na vydávání nahrávek, co pro Vás osobně znamená hudba?

Myslím, že je hudba stále ve společnosti dosti podceňována. Zejména její hodnota je podceňována. Přijde mi, jako bychom měli nalézt její pravou hodnotu až když bychom o ni přišli, jako je to v pohádce “Sůl nad zlato”. Když ale opomenu tento problém a zaměřím se více osobně, pro mě je hudba určitě formou terapie. Hudba je pro mě nejlepší způsob jak si člověk může užít přítomný okamžik.