Arno Geiger - Starý král ve vyhnanství

Arno Geiger – Starý král ve vyhnanství

Žijeme v době postižené Alzheimerovou chorobou.

Hovořit o Alzheimerově chorobě znamená mluvit o nemoci století. Náhodou se otcův život stal pro tento vývoj symptomatickým. Jeho život začal v čase, kdy existovaly četné pevné pilíře (rodina, náboženství, mocenské struktury, ideologie, role rozdílných pohlaví, vlast), a vyústil v chorobu v době, kdy už se západní společnost nacházela v sutinách těchto opor.

Ještě více aktuální než před šesti lety, kdy kniha vyšla, je výše použitá citace. Trefné připodobnění odráží to nejcennější, co “Starý král ve vyhnanství” nabízí. Sérii postřehů otce a syna, kteří se vyrovnávají s Alzheimerovou chorobou staršího z nich. Struktura příběhu se drobí do příhod a odboček a ke konci už je forma natolik rozbouraná, že se podobá spíše zápiskům jednotlivých myšlenek, které spojuje ústřední téma nemoci.

Autobiografickou knihu Arno Geigera nezatěžuje sebestředná dryáčnická psychoanalýza, nejde o nemilosrdný způsob vyrovnání se s vlastní rodinou. A dílo nepřináší ani objevný přístup k popisu života pod vlivem Alzheimerovy choroby. Je jen sledem interakcí a obrazů vyvolaných na jejím základě. Jednotlivé kapitoly jsou pak uvozeny citacemi vyslovenými pod vlivem postupující nemoci. Jsou neotřelými a úsměvnými postřehy, u kterých je třeba mít na paměti, že prošly revizí výběru autora. I bez znalostí kontextu by však obstály samy o sobě jako základ nekonformního filozofického programu. “Starý král ve vyhnanství” totiž není knihou depresivní, ačkoliv samo téma k tomu vybízí, ale knihou smírnou k životu i ke smrti.