Bába z ledu (režie Bohdan Sláma)

Bába z ledu (režie Bohdan Sláma)

Do kina jsem šel vybaven přesvědčením, že Bába z ledu nemůže být horší než předchozí film Bohdana Slámy Čtyři slunce. Nebyl.

Nejlépe je nemít o dějové zápletce ani tušení. V prvních minutách se vám pak totiž dostane luxusu neurčitosti, kam to všechno míří. Není jasné, zda film není přesvědčovací kampaní ministerstva životního prostředí na dodržování povinnosti udržovat svůj komín čistý či rovnou reklamním spotem na výměnu kotlů v rámci akce Zelená úsporám nebo osvětovým příspěvkem varujícím před šikanou na školách. Až po chvíli je jasné, že prim bude hrát seniorská agenda ministerstva sociálních věcí. Ale v takové té líbivé, mazlivé, komerčně přitažlivé podobě. O nedostatku lůžek následné a dlouhodobé péče, o byznysu s nimi, o přání zemřít doma, o chudobě, šmejdech, zneužívání či tichém znovunastolení trendu kultu mládí v předmětu zájmu nadací velkých firem ani slovo. Já vím, bez peněz těch firem by se to blbě točilo a nikdo by na to nepřišel. Ať si to vyžerou dokumenty. My máme své Vrásky z lásky a teď i Bábu z ledu. Stáří je sexy.

Až z následných rozhovorů s tvůrci a dalších materiálů jsem se dozvěděl, že hlavní představitelka ztvárněná Zuzanou Kronerovou je svou rodinou psychicky týrána. No nevím, mně přišla vcelku v pohodě. Dva synové se špatnou volbou hereckých protagonistů (Daniel, Neužil). Jeden (státní úředník) jí dluží peníze, ale z děje nevyplývá, že by je na matce získal vydíráním či krádeží. Druhý (podnikatel) ji zneužívá ke hlídání vnuka a starosti o domácnost. I když zneužívá je možná přehnané slovo, neboť dostává dokonce i peníze na nákup. Všechny tyto rodinné situace jsou načrtnuty dost ledabyle a schematicky s plnou kupou stereotypů, kdy státní úředník i podnikatel jsou ztvárněni přesně v těch zobecňujících představách, které o nich má každý, kdo se živí něčím jiným. A aby se to nepletlo, máme v ději také manželku podnikatele, která představuje karikaturu milovnice všeho zdravého a čistého.

Ty zvednuté výchovné prsty (včetně ještě i zhoubného vlivu počítačů na děti) jsou ale nakonec v příběhu naprosto zbytečné a bez opodstatnění. Hlavní dějová linka by stejně dobře fungovala i v případě, kdy by pojednávala o jedné velké milující rodině. Není to příběh o vzepření se sobeckým synům a jejich požadavkům, ale daleko spíše o pozdním nečekaném milostném vzplanutí v životě člověka, který má pocit, že na nic takového už možná ani nemá nárok. Bába z ledu dokazuje, že pro uvědomění si priorit věk nehraje roli. Nikdy není pozdě napravit vlastní chybu, ačkoliv to může vést k napáchání chyb jiných. Důležitá je odvaha k činu.

Na Bábu z ledu se dá dívat jako na komerční film (v kontextu tvorby Bohdana Slámy zcela určitě) pro poučeného diváka, který si troufne jít do kina i na něco ze současnosti, aniž by to musela být komedie. Většina herců hezky hraje, scénářem se potulují náznaky hlubších myšlenek a kamera čaruje. A pro ty co vydrží do konce, zazpívá Márdi z Vypsané fixy. Zároveň snímek neobsahuje žádné intelektuální záludnosti a jediné tabu, které pro domácí kinematografii bourá, má opět komerční nádech – sex seniorů. Takže takový uklidňující a přívětivý biják vhodný stejně pro sál multiplexu, jako i pro filmový festival, kde jich podobných promítají po desítkách a stovkách. Nic výjimečného. Žádný tvůrčí propadák.