Beseda u Bigbítu (report)

Beseda u Bigbítu (report)

Jsou festivaly, a pak je Beseda, nechal se během koncertu Please The Trees slyšet Václav Havelka, aby tak v podstatě ustanovil reklamní slogan. Beseda u Bigbítu je jeden z posledních letních podniků, o kterém se dá ještě říct, že se na něj jezdí za hudbou. Více jmen účinkujících se tu stane vašimi novými objevy, než těch, které podle výčtu z programu znáte předem. Tři scény v útulném areálu plném zeleně. Karpaty na dohled. Stánků tak akorát a v nich velmi příznivé ceny. Dobrá nálada od lidí u vstupu přes prodávající až po samotné návštěvníky a hudebníky. Dohromady festival malý rozměrem, ale velký svou atmosférou.

Hned úvodní bod programu prvního dne magnetizoval. Zpěvačka s hlasem zadírajícím se pod kůži. Nádherný alt, z kterého zejména v českých věcech mrazilo. Jamchestra. O výrazné ženské personě to bylo i u Fehero Rocher. Přijeli sice v komorní sestavě o zpěvu a kytaře, ale skvostnými momenty se rozhazovalo na všechny strany. Slovenské lidovky dávala Sisa Fehérová se stejnou přesvědčivostí a grácií jako například předělávku od německých Can “She Brings The Rain”.

Síla místní atmosféry se naplno prokázala, když se nad areálem rozhodla zakotvit bouřka s kamarádem silným deštěm. Musím říct, že stát v té chvíli pod pódiem, ze kterého Květy dávali “Je podzim” s textem, kde se to padajícím deštěm jenom hemží, byl 3D zážitek na druhou.

Silně zapůsobilo i dánské taneční duo Blondage. U něj bych vsadil na brzkou slávu a rostoucí popularitu. Nedivil bych se, kdyby se z něj během dvou let stalo pro festival tohoto rozměru naprosto finančně nedostupné jméno. Daleko promyšlenější elektronickou produkci přivezl od sousedů sympaťák Jimmy Pé. Jeho skládačky měly duši.

Sobotu zahájila soutěž písničkářů. Ač neslyšel jsem všechny, Hana Fatamorgana u mě zabodovala jednoznačně nejvíc. Před její rehabilitací “Stánků” smekám. Vrbovskí Víťazi dokonale splnili úlohu rozjasňovačů nálady, k čemuž se připojila i náhle modrá obloha. Snad až za hranice svých možností se dostali svým vystoupením Kittchen. První památný koncert dne. Jako čiré zázračné zjevení působili mladíci z Maďarska The Best Bad Trip. Přátelé, v tomhle věku se takhle frajersky ohánět jazzem … no, neuvěřitelné.

Konečně jsem se ve své rekapitulaci dopracoval k druhému památnému koncertu dne sobotního. A to se klepu ještě teď. Protože to byl zároveň i nejlepší koncert domácího zástupce na Besedě. Smršť, tornádo, mazec. Přetáhli o čtvrt hodiny a pořád se to zdálo málo. Frank Bigsby & His Satanic Majesty. Zrození nové festivalové senzace.

A po rozpoutání vlnobití testosteronu něco na uklidněnou. Už jsem to napsal do Sběru: Jedno z letošních nejpříjemnějších festivalových vystoupení vůbec. Shilpa Ray. Prostě, hudební balzám. Na hlavní stage se postavili také Please The Trees. Byli dobří. Moc dobří. Je zvláštní, že do čím větší psychedelie se noří, tím větší dav fanoušků na sebe nabalují. I díky skvělému světelnému parku, který později pomohl také kapele Ghost Of You, měl jejich dokonale dramaturgicky vystavený set světové parametry. Téměř nenápadně nám tu vyrostla velká koncertní rocková kapela.

Beseda 2016 je za námi a upřímně jsme dojatí! Že Vás dorazí tolik, jsme si přáli jen tajně. Letošní ročník byl opravdu úžasný a opět především díky té neopakovatelné atmosféře, kterou zažíváme jen v Tasově. Moc Vám všem děkujeme, reakce organizátorů, která hovoří za vše. Dost možná to byl přelomový ročník. Pro organizátory bude důležité nepodlehnout rozličným tlakům a svodům, které se mohou s tímto nárůstem popularity dostavit. Však o tom, jestli to ustáli, se můžeme přesvědčit na vlastní oči. Tak příští rok doražte. Ale bacha, není Tasov jako Tasov!