Beseda v průvanu

Beseda v průvanu

Besedou se prohnal průvan. Doslova i obrazně. Ojedinělá vyhlídka z hlavního pódia na okolní kopce ukázala svou stinnou tvář a otevřené prostranství se stalo ideálním rejdištěm silného větru, který nakonec zastavil závěr sobotního programu. V druhém případě už se jedná vlastně o klasiku. Dramaturgie Besedy tradičně provětrává československou indie scénu a na pódiích se tak střídají dlouholetí držáci, kultovní partičky i nová jména. Dojem z letošního ročníku však nahrává tomu, že by to těch obrazných průvanů chtělo víc, a to i dovnitř festivalu.

Dveře jednomu se už otevírají. Nejen tento report ale i oficiální prezentace akce začala vynechávat dovětek „u Bigbítu“. Celý název festivalu se zkrátka obsahově přežil. Zkresluje vnímání svého skutečného zaměření a pro neznalé je zavádějícím pojmenováním. Koneckonců, nový titulek by mohl přilákat i sponzory, pro které byl ten původní příliš vyhraněný. Je tu i přesah do celospolečenské roviny, protože jestli něco skutečně potřebujeme, tak spolu mluvit, besedovat, což se v útulném Tasově děje bez ohledu na hudební žánr.

Co se však v Tasově nedělo, bylo informování ohledně meteorologické situace. Kombinace sílícího větru a areálu uprostřed stromového hájku by přitom měla u organizátorů automaticky spustit mechanismus, kdy je sdělení o tom, co se děje či bude dít, naprostou prioritou. Zvláště, když mezi návštěvníky běhá nemalé množství malých dětí. Místo toho ticho po pěšině. I ve chvíli, kdy se během koncertu Zrní částečně od zadní konstrukce odpojila díky větru zadní plachta, byl jedinou následnou reakci ze strany moderátora vtípek, že se to ještě žádné jiné kapele nepodařilo. Totální selhání, které vyvrcholilo o pár minut později.

Vítr ještě více zesílil. Přesto hlavní pódium jelo dál. Uprostřed vystoupení projektu Dva však už i organizátorům došlo, že rozkymácené konstrukce asi nebudou úplně dobrým doprovodným programem. Pódium a bezprostřední prostor kolem něj se uzavřel. Na druhou stage, která byla díky své poloze před větrem více krytá, krátce po sobě přicházejí dva spíkři. Oba se stejným nepochopitelným sdělením: Pokud uvidíte padat něco velkého, utíkejte do prdele. Ano, tohle bylo oficiální vyjádření, k tomu, co se děje.

Pomineme-li puberťácké opojení ze sprostého slova, které je přinutilo svůj projev hlouposti zopakovat, zůstane obsah sdělení. Jak ho ale číst? Že v případě, kdy uvidíme padat strom, máme běžet pod další? A možná nejlépe do stanového městečka obklopeného dalšími stromy? Žerty stranou, protože z tohohle začíná spíše mrazit. Ukázalo se, že Beseda nejen, že nemá potřebu dát svým návštěvníkům pocit bezpečí včasným informováním, ale pravděpodobně ani nemá vypracovaný žádný plán pro případ, kdy by ty stromy opravdu začaly padat.

Poctivá dramaturgická práce, místo konání, omezený počet návštěvníků. Beseda si během let vysloužila oprávněnou pověst kultovního festivalu. Pověst, která je marketingovou značkou a pro organizátory znamená čím dál větší tlak. Pro někoho, kdo se nechá zlákat a přijede poprvé, však už v současnosti nemusí festival udělat úplně dobrý dojem. Sám jsem vnímal oproti první návštěvě (2016) posun, kdy cena vstupného sice odpovídá zahraničním posilám v line upu, ale v návštěvnickém servisu to skřípe a je tak rozhodně dalším adeptem na průvan. Ten skutečný se snad příštímu ročníku (5.-6.8.2022) vyhne.