Bird Box (režie Sussane Bier)

Bird Box (režie Sussane Bier)

Výtečná hudba. Trent Reznor a Atticus Ross. Jenomže, když vás upoutá jedna složka filmu, znamená to, že všechny ostatní jsou pak zákonitě slabší. Překvapí hlavně míra konzervatismu, konvencí a stereotypů, s jakou je film odvyprávěn. Bird Box tím prostříhává plnovous Netflixu jako posledního zachránce nezávislého či uměleckého filmu, který si v posledních měsících snaží vypěstovat. Zároveň, což je o dost smutnější, podkopává důvěru ve schopnosti režisérky Sussane Bier. Otázka ovšem je, nakolik jí bylo do řemesla mluveno. Například takovou plastic girl Sandrou Bullock, která zde opět narazila na limity svých mimických schopností.

Námět přitom nabízel spousty možností a jeden by čekal, že právě Netflix si pohlídá, aby byla vybraná ta, která ho odliší od běžné produkce. Stal se však pravý opak. Leccos napoví zveřejněný počet osmdesáti miliónů předplatitelských zhlédnutí. To nejsou zrovna čísla artové produkce. Bird Box mohl být výbušnou post apokalyptickou metaforou stejně dobře jako nadčasovou meditativní jízdou o základních otázkách člověka. V těch nejlepších chvílích tím vším film skutečně na pár vteřin je, ale vždy z těchto končin zdrhá, až od vesel voda cáká. A tak například drsně nastolená Sophiina volba nakonec dostane mnohem méně prostoru než vyrýsovaný hrudník Trevante Rhodese.

Všechno, co by mohlo být na filmu Bird Box zajímavé, zabíjí rozhodnutí vyprávět příběh na přeskáčku. Nejprve vidíme hlavní hrdinku s dvěma dětmi, kterak se vydávají na vodácký výlet na blind, abychom se vzápětí vrátili do časů, kdy postav žilo vícero. Jsme sice seznámeni s tím, že jízda po vodě bude mít daleko do klídečku sjíždění Vltavy na šlapadlech, ale přesto se většina stopáže vyplácá na ukazování toho, co divák už ví, tedy, že jeden po druhém z původní sestavy (až na ty tři) zemřou, přičemž postupně přestává být i zajímavé jak. Největší známkou punku za celé dvě hodiny je pak skutečnost, že dvě postavy se rozhodnou film opustit a nic se nestane.

Nějaký zvrat a vzruch mohly dát snímku poslední minuty. Rozuzlení či alespoň náznak pointy se ale stejně jako v případě Tichého místa nekoná. Diametrální rozdíl je však v tom, že zatímco chcete, aby Tiché místo koncem pokračovalo do dalšího filmu, u Bird Boxu se toho děsíte. I když, pokud si namluvíte, že Bird Box je prequelem The Birdcage, lépe to dopadnout nemohlo.