Boj populistů za kulturní suverenitu; začátek konce?

Boj populistů za kulturní suverenitu; začátek konce?

Závěry úvah o příčinách vzestupu populismu v uplynulých měsících většinou obsahují slova o probuzení hlasu většiny, který liberální demokracie neslyšela. Budíčkem se pak pro tento hlas měla stát ekonomická situace, uprchlická krize a nárůst agendy práv menšin. Tato témata se následně stala prostředkem k uchopení moci populistickými vůdci napříč státy a kontinenty. Výsledkem jejich vládnutí však není nabídka řešení, ale upevňování pozice živením polarizace ve společnosti, neboť, jak ve své knize Co je to populismus? poznamenává Jan-Werner Müller, polarizace je prostředek, jak si zabezpečit moc.

Zajímavým příspěvkem do této diskuse je text kulturního antropologa Arjuna Appaduraie Únava z demokracie. Ten za nárůstem populismu vidí vedle dominance lidskoprávní agendy ztrátu hospodářské suverenity a rozšíření přístupu k internetu. Podporu populistických vůdců analyzuje jako důsledek únavy z demokracie u jejich voličů, kteří ve volbách spatřují ten nejpříhodnější způsob, jak od demokracie odejít. To, za co hlasují, tak nemusí být v úplné shodě s programem populistických lídrů, jejich stran či hnutích.

Vraťme se však ještě zpět ke ztrátě hospodářské suverenity, kterou lze jednoduše pojmenovat jako globalizaci. Také Václav Bělohradský hovořil ve své nedávné přednášce na Weyrových dnech právní teorie v Brně o voličích populistů jako o radikalizovaných obětech globalizace, ale narozdíl od již výše citovaných, vidí Bělohradský v populismu klíčovou formu obnovy politiky a demokracie. Úkolem této eseje však není polemizovat s tímto závěrem (i když by si to zasloužil), ale zabývat se blíže myšlenkou Arjuna Appaduraie, který právě ve ztrátě hospodářské suverenity, tedy v globalizaci, se kterou nejsou schopni hnout, vidí příčinu toho, proč se populisté odvracejí od ekonomických otázek směrem ke kulturní suverenitě (což však v případu Brexitu nemusí být tak jednoznačné). Nemůže však nakonec právě kultura být ještě tvrdším oříškem než návrat k suverenitě hospodářské?

Donald Trump zabodoval s heslem Make America big again! Viktor Orbán se netají myšlenkou obnovy Rakouska-Uherska, Recep Tayyip Erdogan sní o rozmachu po vzoru osmanské říše. Ve všech případech (přidat lze ale také Rusko, Polsko) jde o návrat k určitým kulturním paradigmatům a vzorcům, které byly v uplynulém století úspěšně překonány a nutno podotknout, že určitě se tak nestalo bezdůvodně. Byly překonány, protože selhaly. Přestaly odpovídat potřebám a nárokům své doby. Pod povrchem všech těch retro návrhů však spíše, než starost o osud jednotlivých národů doutná ješitnost hlasatelů a jejich touha po moci. Touha po tom zapsat se do dějin jako představitelé své vlastní velké epochy. A důraz na národní obranu a hrdost v tom hraje roli pouhého módního doplňku přineseného na zlatém podnosu kohortou uprchlíků.

Jak bylo uvedeno výše, voliči populistů nemusí hájit stejný program. Jejich volba je daleko více protestem než souzněním. Ale protože, nejen každá trampota, ale také každý protest má svou mez, staneme se v následujících měsících svědky hledání a pokoušení těchto mezí. Dá se očekávat, že boj za národní kulturní suverenitu se z obecných frází posune ke konkrétním bojůvkám. Zmnoží se cejchování těch, kteří nectí svou zem. První na řadě jsou veřejnoprávní instituce, následují neziskové organizace, nezávislá média a končit se bude u konkrétních jmen. Ostatně, v řadě zemí (včetně té naší) se tak už děje. Co když ale onen voličský protest meze nemá? Zatím jsme přeci svědky trvající přízně a přinejhorším stagnujících preferencí. Lze se ovšem domnívat, že i u populistů bude s jídlem růst chuť a zároveň mohou být tlačeni halasným jádrem fanoušků k radikálnějším krokům vůči cílům, které jsou symbolem globalizované přítomnosti. A takovým nepřítelem mohou být i velké hudební festivaly. Oázy relativní volnosti, svobody. Co když bude zrušen Sziget nebo Open’er?

Vést mohou k tomuto cíli tři cesty. Zákopová válka, neboli udržování konfliktu, což by odpovídalo teorii zastupované Jan-Werner Müllerem o potřebě konfliktu pro udržení moci. Ten může být podněcován i ze strany spřátelených a ovládaných médií, vládních politiků. Vždy lze také vyrukovat i s nějakou tou do světa internetu vypuštěnou falešnou zprávou. Příkladem, jak může takový nátlak vypadat, je slovenská Pohoda. Ta už byla v minulosti vystavena ataku kvůli modelu minaretu, který byl jako umělecká instalace postaven na ploše festivalu. Letos už pak museli organizátoři čelit kampani postavené na fake news, že záměrně nezvou národnostně a křesťansky orientované umělce. Druhou cestou je obratné legislativní manévrování (např. stanovení kvót pro domácí umělce, zvýšená daňová zátěž, zákaz propagace toho a onoho), na jehož konci bude vlající bílá vlajka organizátorů. A poslední volbou je přímý postup s jediným cílem ukončit pořádání akce jednou provždy.

Je, nebo není bláhové se domnívat, že právě rušení těchto akcí je ta hledaná mez? V posledních měsících a letech jsme svědky událostí, které nikdo nepředpokládal. Přesto se staly. Vzpoura generace Z, pokud jí vezmou hry, tedy nemusí být nikterak nereálná. Velké hudební festivaly leží na hranici kulturní i ekonomické suverenity. Sami o sobě jsou důležitým trhem globálně působících umělců i firem. Jsou symbolem, výstavním štítem, na který jde snadno namalovat terč. Dobře organizovaná festivalová domobrana už však může i na konflikt reagovat tak, že se jedná o likvidační snahu a troubit na poplach. A ve voličské přízni může dojít k podobnému efektu, jako jsme zažili u nás po rozprášeném CzechTeku v roce 2005. Zatím jsou to jen hypotetické scénáře, ale také ty stačí k tomu se oprávněně domnívat, že i boj o kulturní suverenitu může být pro populisty začátkem konce „většinové“ podpory.

 

MÜLLER, Jan-Werner. Co je to populismus?. Přeložil Markéta HOFMEISTEROVÁ. Praha: Dybbuk, 2017. ISBN 978-80-7438-183-6.

GEISELBERGER, Heinrich, ed. Velký regres: mezinárodní rozprava o duchovní situaci dneška. Přeložil Vladimír ČADSKÝ, přeložil Jan PROKEŠ, přeložil Olga SIXTOVÁ, přeložil Martin VRBA, přeložil Štěpán ZAJAC. V Praze: Rybka Publishers, 2017. ISBN 978-80-87950-34-0.

BĚLOHRADSKÝ, Václav. Vítejte v plethokracii!Právo: Salon (1088). 6. 9. 2018.