Ceny Anděl dopadly na dno II.

Ceny Anděl dopadly na dno II.

Před několika týdny jsem se tu podivoval nad nevyhlášením žánrové Ceny Anděl. Tehdy nám to bylo podáváno jako přílišný časový tlak, který nedovolil se žánry zaobírat. A hle! Navzdory tomu, že čas nepřibyl, byly na nás shůry seslány nominace v jednotlivých žánrech. Pohybujeme se zkrátka v době postmoderní magie.

Aby bylo hned na začátku jasno, jsem rád, že nakonec i tyto ceny budou rozdány neb to nejzajímavější v hudbě se nikdy nedělo v jejím hlavním proudu. Ano, teď přijde ALE! Když si projdete seznam žánrů, narazíte na rock & pop. Pokud pominu spornost loňského opětovného začlenění mezi žánrové ceny, už jenom sezdání těchto dvou dominantů je dlouhodobě poněkud podivné. Proč nemá rock svou vlastní kategorii, když ji může mít hard & heavy? A nemá náhodou blíže právě k této škatuli?

Jasně, může za to způsob, jakým je u nás pop vnímán. Nejdřív jsme si ho odstřelili normalizací, pak jsem si ho rehabilitovali příklonem k rocku, což jsme dovedli do takové dokonalosti, že pokud v písničce nezní kytara, šoupneme ji buď do tanečního žánru nebo do hip hopu. Skvělá úklidová skříň je pro tyto případy i alternativa. No, pojďme ale tento odstavec zakončit smířlivě, protože ta hlavní a důležitější pointa teprve přijde.

Žánrové ceny se udílejí za album. Také hlavní ceny tuto kategorii mají. Nemělo by tedy platit, že bodovat v ní mají právě ty nejlepší žánrové nahrávky? Nebyla kategorie rock & pop do žánrů právě proto vřazena? Projděme si, kdo hraje o zisk velké trofeje. Jelen za Vlčí srdce, Lenny za Hearts a Prago Union za Smrt žije. Z logiky věci, tyto desky jsou lepší než všechny ostatní v jednotlivých žánrech. Neboť, pokud by tomu tak nebylo, co by pak definovalo spojení album roku? Jenomže, Jelen se nám tak nějak do žádného žánru neprotlačil.

A opět se dostávám k nesmyslnosti pouhých tří nominovaných pro hlavní večer. Ceny Anděl nejsou jen odměnou pro autory a interprety, ale především snahou dostat povědomí o stavu domácí hudby mezi lid. Jak toho ale lze docílit, když žánrové ceny oddělíme od hlavních, do kterých navíc nejsou vpuštěny ty skutečně mimořádné počiny? Vážně vydala Lenny a Jelen lepší a pro českou scénu podstatnější alba než dné, David Dorůžka či Kovadlina?

Tohle není lamentace postavená na subjektivním vkusu, ale naštvaným povzdechem nad matrixem neustále podrývajícím autoritu a důležitost hudebních cen, které nelze ani po xté změně pořadatele brát vážně. Nad matrixem, na kterém se podílejí i sami porotci zakládající si své vlastní „prestižnější“ ceny. Alotrie kolem záchrany jedné značky tak vyústily do prodloužení její klinické smrti. To, že se něco uměle udržuje při životě, neznamená, že to skutečně žije. Tenhle Anděl už je prostě dávno v Pánu.

 

ZAPOJ SE A BUĎ SOUČÁSTÍ PŘÍBĚHU!