Cermaque / Iamme Candlewick  - Gravitace ... 70%

Cermaque / Iamme Candlewick – Gravitace … 70%

Vše podstatné se odehraje v první třetině alba. Zklamání, překvapení, nadšení. Hned úvodní písnička připomene jinou dvojici – Kieslowski. Aranží, námětem textu, provedením. Ošívání z nutnosti poslouchat dalších pětatřicet minut pouhou variaci na xkrát slyšené naštěstí zklidní následující “Provence”. Do hudby se zapojí ruchy, trochu lehké elektroniky a přesvědčivost podání. Atmosféra místa se kloubí s citovým přesahem textu. Za skladbou jako by byl cítit ještě další nevyprávěný příběh.

O to větším nárazem na skálu jsou následující “Imigranti”. Zpátky do reality. Bohužel, včetně zjednodušujícího pohledu. Hned v prvních větách se posluchač dozví, že ti, kterým vadí imigranti, bijí děti a rádi si přihnou. Kontext přitom neodhalí nadsázku, ale pouze stejně dutou logiku uvažovaní, jakou má druhá strana ve svých odsudcích. Jestli se chtěla autorská dvojice vůči ní vyhranit, začátkem textu k Imigrantům se paradoxně ocitla na stejné úrovni. A pranic nezjemní tuhle ránu na solar ani trefnější obraty odzpívané vzápětí. I přes sporný výsledek skladby platí to, co jsem uvedl už v Týdenním sběru: je dobře, že alespoň někdo z domácích má koule se k podobné věci vyjádřit také ve své tvorbě.

Interesantní čtvrthodinku završí veršované intermezzo “Kmo Hayam III.”, které ještě více nabudí zvědavost na věci příští. Že nebude ukojena, už vyplynulo z úvodu recenze. Tak snad jen na vysvětlenou. Ke slovu se dostane angličtina, což znamená větší prostor pro Iamme Candlewick, která se v ní propadá do tuctového šedivého výrazu. Stočením k bilingvnímu podání ztrácí album něco ze svého snad úmyslně budovaného dojmu podat zprávu z cest domácímu publiku. Vrátili jsme se a teď si poslechněte, co jsme zažili, se mění na: vrátili jsme se, ale protože stejně úplně nedoceníte naše poselství, natočili jsme ho částečně v angličtině, aby se alespoň album lépe prodávalo na naší příští štaci po světě.

Nechci tím podceňovat jazykovou vybavenost posluchačské cílové skupiny, jen mi to zkrátka ke konceptu “Gravitace” nesedí a bez mučení přiznávám, že s první anglickou skladbou mě deska tak trochu přestala bavit. Co se jí však musí nechat, je zarputilost, s jakou se podařilo po celou dobu udržet náladu nahrávky, která skutečně navozuje dojem listování cestovním deníkem. Velkou zásluhu na tom mají doprovodné ruchy a zvukové efekty napomáhající prohloubit empatii k servírovaným zážitkům. Sečteno a podtrženo space folk dua Cermaque / Iamme Candlewick je neokázalým hudebním bedekrem, kterému odpustíte, i když se podle něj občas ocitnete na místech, do kterých jste snad ani dorazit nechtěli.

 

Iamme Candlewick – I Am You (2013) … recenze
Cermaque – Rodinné album (2014) … recenze