Cermaque - Neboj! ... 80%

Cermaque – Neboj! … 80%

Album “Neboj!” se umístilo v žebříčku KULTMIX.CZ ALBUM ROKU 2017 na 9. místě!

Na nahrávce Neboj spolupracovala řada výjimečných tuzemských i zahraničních hostů, např. elektroničtí producenti Aid Kid, Jan Kratochvíl (DVA) či Néro Scartch; švédský multiinstrumentalista a spoluautor většiny aranží Chris Strandh; zpěvačky Iamme Candlewick a Beata Bocek; světově uznávaný izraelský pianista Guy Mintus; a další. (promo text)

Tak se nám pěkně sešli všichni dohromady a pak si každý dělal, co chtěl. Multitasking folk. Spousta žánrových variací, spousta nástrojů a zvuků. Spousta emocí a pocitů. Spousta dějů. Spousta slov. Ačkoliv se ovšem zdá být díky tomu všemu obsah alba během poslechu neforemnou nabobtnalou hmotou, podařilo se docílit efektu pomyslného oblouku, který se nenápadně klene od první skladby až po předposlední devítiminutový opus končící v bezmála terapeutickém dovětku od izraelského pianisty Guye Mintuse. Škoda jen, že se pak Cermaque nedokázal uhlídat a nesmyslně vrazil na úplný závěr ještě důkaz o svém pyšném rodičovství.

Kolem singlu “Ortely”, který byl prvním singlem, se pro pár slov v textu strhl obstojný mediální poprask. V tomto měřítku bychom museli číst o albu “Neboj!” nejméně čtrnáct dní v kuse, neboť písničky jako jsou například “Havlovi děti” či “Černý most” nabízejí vcelku obstojný střelný prach pro kanonádu polemik nad angažovaností umělcovou. A to se Cermaque ještě také pustil do mělkých vod patosu, kterými se zdárně brodí ve skladbách “Neboj” a “Hora a stín”.

Uposlouchat to všechno je každopádně docela šichta. Jednak, příliš mnoho slov spolehlivě zabíjí sebeušlechtilejší myšlenku, což se zde kolikrát i děje. A pak ta hudební eklektika, která představuje opak folkové jednoduchosti! Chtít po písničce postavené na slovu, aby fungovala a přitom ji během stopáže několikrát převrátit naruby, tak tomu říkám pohozené kusy stromů pod podrážkou bot.

Může za tím být nepromyšlená snaha tlačit některé písničky do ne zrovna šťastných žánrů. Jako například do hip hopu. Cermaque však rozhodně není rapper a jeho texty mají daleko do dynamiky, kterou si tenhle žánr žádá i pokud ho označíte za hip hop alternativní. To už musíte být jo střelec, abyste to stejně jako například IDKFA dokázali ustát. Cermaque však i v těchto násilných polohách zůstává folkařem a místo, aby to pozvaní producenti rozpoznali a spíše jen nenápadně vyšperkovali daný žánr, jedou si to svý. Nicméně odvaha a tvůrčí volnost jsou pro vnímání celé nahrávky velmi důležitými veličinami (i když různoběžnými). Stejně jako téma svobody obecně, které deskou prostupuje a klene se nad ní jak měsíc nad řekou života.

“Neboj!” není dokonalým albem. Mísí v sobě osobní výpověď, tedy určitou duševní intimitu autora, s příliš hektickými aranžemi a produkcí drtící tu výpověď na prvočinitele, kdy slova ztrácí na údernosti, kterou by si zasloužila naopak vyzdvihnout. Je to opak toho, co se stejnými prostředky podařilo docílit Janu Burianovi na nahrávce “Jiná doba”. Na druhé straně nelze ten až chaotický přístup neocenit. Podobných názorových deníků bychom potřebovali víc (ať už by se stavěly na jakoukoliv stranu) a o progresivním přístupu k hudebním žánrům nemluvě. “Neboj!” tedy sice není dokonalým albem, ale důležitým a potřebným pro domácí scénu je zcela určitě.

 

ZAPOJ SE A BUĎ SOUČÁSTÍ PŘÍBĚHU!