Colours of Ostrava – Ostrava, Dolní Vítkovice 17.07.2015

Psaní opožděného reportu z festivalu se přibližuje práci na vzpomínkové beletrii. Detaily se rozplynuly ve vodní páře stoupající z rozpálené asfaltové cesty po průjezdu kropicího vozu. Nahrazuje je nejpravděpodobnější možná varianta skutečnosti. Svítilo sluníčko, bylo teplo, přišlo hodně lidí, nikdo nezemřel, mohlo to být lepší. V sítu pochybné důležitosti zůstaly jen polaroidové fotografie. Čtyřkolky v oblaku prachu. Rozpálení návštěvníci měnící se pod muškou vodního děla v malé děti. Přelidněné oázy stínu dělící obraz zlatým řezem vysilujících paprsků. Faktografie přídavných jmen.

Z uší se vytratily záznamy nezajímavých vystoupení a ta zbývající ne vždy zaujala hudbou. Dirty Blondes hráli podruhé v sestavě s novou zpěvačkou, které nechybí v hlase rozsah ani přirozený rockový drive, ale potřebovala by pro něj vymyslet důmyslnější repertoár. Při sledování kapely Hissing Fauna jsem přemýšlel, jestli člověk za mikrofonem nemá něco společného s hercem Poláškem. Když spustila Mucha, nechtělo se mi přemýšlet o ničem, a tak jsem raději odešel. Stejně jako z nudného vystoupení St. Vincent, která mi tak připravila největší zklamání z celého dne. Na druhou stranu jsem díky zlomenému srdci nepřišel o začátek koncertu Kalle. Není lepších léčitelů tlumících příznaky jejich násobením.

 

Kolikrát jste si i při četbě reportáží napsaných pár minut po skončení akce, na které jste rovněž byli, položili otázku, zda autor nenavštívil úplně jiné místo?

 

Chlad čerstvě zrekonstruovaných prostor pod diskusním sálem uprostřed dne konejšil. Chlad, který šířilo vystoupení Deaths, znepokojoval. K tomu nekonečná zvuková zkouška a opožděný začátek. Zrod kandidáta na spodní patro žebříčku popularity kapel mezi návštěvníky. Po první skladbě však vše odpuštěno. A s každou další narůstalo přesvědčení, že právě tyhle minuty budu mít spojené s Colours 2015. Ostatně o tom, že nemusíte být na začátku kariéry zrovna miss sympatie, abyste to dotáhli daleko, by mohli vyučovat Kasabian, kteří přežili své floutkovské období a v Ostravě vyšvihli čítankovou verzi zábavného festivalového setu s odkazy na The Doors či Fatboy Slima, přičemž bylo vidět, že se sami baví.

Psaní opožděného reportu z festivalu se přibližuje práci na vzpomínkové beletrii. Relativizuje skutečnost. Může být záznamem časem prověřených prožitků. Může být fiktivní zprávou o reálné události. Ostatně, kolikrát jste si i při četbě reportáží napsaných pár minut po skončení akce, na které jste rovněž byli, položili otázku, zda autor nenavštívil úplně jiné místo?