Čtyři slunce ... 40%

Čtyři slunce … 40%

Je jasno. Nejlepším na filmu “Čtyři slunce” jsou písničky Vypsané fixy, které v něm ani nezaznějí. Snímek samotný pak patří uzavřít do boxu s nápisem První velké zklamání letošního roku. Při jeho sledování se divák dostává do soukolí postav, které nežijí, jen se jim z vůle scénáristy dějí rozličné věci a příhody, aniž by bylo jasné proč. Nic nikam nesměřuje. Jediná jasná sympaticky vystavěná linie spočívá v synově opakování otcových prohřešků ve stylu jaký otec, takový syn – otce to nebaví v práci, syna ve škole / otec utratí kamarádovi peníze, syn je odcizí nevlastní matce / otec je ve vztahu podváděn a následně sám podvádí, podobným vlnobitím si prochází i syn. Jenomže i tyto události jsou mnohdy vyprávěny naprosto strnule, nenápaditě. Vrcholem je v tomto noc v hotelu, u které jsem se jako divák ošíval nejvíce. Že právě Bohdan Sláma použije takhle velké vypravěčské klišé, by mě do té doby nenapadlo. Absence pointy u většiny použitých historek sice zamrzí, ale ve chvíli, kdy začne chybět i postavám, už jde do tuhého. Zvláště, když až v samotném závěru divák zjistí, proč se na tom plátně vlastně pohybovaly.

PS: Ještě k hudbě. I když je pod ní podepsaná Vypsaná fixa, z jejich dílny toho příliš nezazní. Se scénickou hudbou se šetří a víc písniček do filmu dodalo například i Totální nasazení. Z EP Vypsané fixy “Čtyři slunce” je ve filmu ke slyšení pouze titulní skladba a samozřejmě scénická koláž Potřebuju klid. Ostatní kousky jím byly pouze inspirovány.