dalekko - Klub 29, Pardubice (31.1.2016)

dalekko – Klub 29, Pardubice (31.1.2016)

Vítr svádí kapky na cestě do protisměru. Dlažební kostky odráží do očí lesk deště. Ve starých uličkách je snadné ztratit se v čase. Rok od vydání debutu přijeli dalekko do Pardubic s jeho akustickou verzí. Dvě kytary, kontrabas, bicí a klávesy chvílemi doplňuje zvuk elektrického mlýnku na kávu a cinkání skleniček od baru. Hovor u stolků pár minut po začátku utichá. V komorním prostoru Klubu 29 se i díky nevelkému počtu návštěvníků nervóznější atmosféra dlouhého zvučení pomalu mění v přátelskou sešlost spiklenců dobré muziky.

Dynamické pasáže postavené na sehrané rytmice bicích a basy plynule přecházejí do melancholických nálad klavírního rejstříku kláves či intimnější polohy docílené zvukem akustických kytar. Do toho všeho empaticky působící zpěv Pavla Sajnera. Poměrně brzy odehraje kapela i hit, kterým to všechno začalo. “Nechoďte ještě spát” ale zazní v průběhu večera znovu. Jako přídavek. Než na něj dojde (a pak na ještě jeden) vystřídají se v rychlém sledu všechny zásadní písničky z alba. Od “Běžte, já vás doženu” přes “Stroje” až po “Neutíkej”. Představí se také novinkový singl “Jet Lag”, který je naživo přeci jenom přesvědčivější než na nahrávce.

Zpěvák se k průvodnímu slovu odhodlal až ke konci a nezvolil zrovna šťastný způsob. Uvedení poslední písničky a následnou opravu, že budou ještě dvě, završil slůvkem bohužel. Co na srdci to na jazyku? Rozladěnost z návštěvnosti nebo z dlouhého zvučení? Škoda, že místo toho raději nepředstavil celou kapelu. Zasloužila si to za svůj výkon nejen ona, ale především my všichni, kteří jsem jí za něj tleskali.

Jsme o hodinu bohatší. Odcházíme o dům dál. Do ozvěny lehkých kroků se vkrádá myšlenka na kapelu, která si po podobně zaplněném koncertu připadá navzdory pozitivní bilanci uplynulého roku, jako by byla pořád na začátku. Holt, žádný vítr nefouká jenom do zad.