Festmánie: Angažované festivaly

Festmánie: Angažované festivaly

Předchozí kapitoly ukázaly festivaly jako šiřitele politických názorů, nástroj propagandy i jako naprosto svobodný prostor přístupný všem bez ohledu na ideologické zázemí či sociální status. Festivaly ale dokázaly být ve své historii také humanitární akcí či se konat ve jménu charity nebo se angažovat ve jménu podpory konkrétní myšlenky mnohdy přesahující jeden geopolitický prostor. I když ne vždy je o nich možné hovořit jako o typických festivalech. Jednalo se spíše o mix využívající znalosti festivalového provozu využité ve prospěch mnohahodinových koncertů.

Takovou akcí byl například Live Aid (13. 7. 1985) ve prospěch Etiopie postižené suchem. Odehrávala se souběžně v Londýně (Wembley) a Philadelphii (stadion JFK) s celkovou návštěvností 170 tisíc a kontinuálním satelitním televizním přenosem. Dále lze vzpomenout na Nelson Mandela 70th Birthday Tribute (1988) či ve stejném roce produkovanou celosvětovou sérii dvaceti koncertů Human Rights Now!, nám nejblíže v Budapešti. Tyto akce v podstatě předjímaly mega festivaly, které se začaly v Americe rojit koncem devadesátých let. Zatímco doposud byly festivaly vnímány především jako platforma pro rockový žánr a kapely s ním alespoň z části spřízněné, tyto koncerty najednou přivedly před velký dav i popové hvězdy (Whitney Houston, George Michael, Madonna) a ukázalo se, že to funguje.

Mix obou přístupů, tedy angažované akce podpořené populárními tvářemi, se pokusil skloubit festival pořádaný od roku 1996 na podporu nezávislosti Tibetu, Tibetan Freedom Concert, který se stal putovním, ale tím, jak přicházel o velká jména, upadala i jeho návštěvnost a ročník 2012 v Ženevě byl za účasti stovek diváků tím posledním. V roce 1998 to přitom bylo ve Washingtonu sto dvacet tisíc. Angažovanost nelze upřít ani putovnímu festivalu Lilith Fair, který část svého výtěžku věnoval na charitu. Vydržel tři ročníky (1997-1999) a vystupovaly na něm pouze ženy nebo projekty s výraznou ženskou osobností v čele. 

Z domácí historie lze jako angažovaný vybrat například jeden z prvních porevolučních pokusů o velký rockový festival, Rock Fest 96. Třídenní rockový maratón (28. 6.–30. 6. 1996), který proběhl na letišti v Jindřichově Hradci, zahrnoval přehlídku především domácích souborů, nicméně headlinerem prvního dne byli němečtí Headcrash. Na sobotu dostala pozvání i trojice zahraničních začínajících kapel ze Švédska, Anglie a Rakouska. Festival byl pořádán ve prospěch nadace Drop In (pro prevenci a léčbu drogově závislostí a AIDS) a pod motem Represe nic neřeší, které reflektovalo debatu o nové drogové legislativě zaměřené proti měkkým drogám.

Akci ale poznamenalo špatné počasí, kdy vlivem následků velké bouřky a doprovodného větru, musela být už během soboty zrušena, což zástupce pořadatelů Ivana Bábková, komentovala pro Mladý svět takto: „Pro nás to bylo tři čtvrtě roku práce a pak tohle. Na déšť jsme byli samozřejmě připraveni, ale v kombinaci s větrem, který zanesl vodu pod pódium – na koberec – nešlo riskovat smrtelný úraz některého z hudebníků. Nejhorší na tom je, že to, čeho jsme se nejvíc obávali – málo diváků – se nekonalo. Škody jdou do miliónů […]“

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE