Festmánie: Festivaly pod vlivem idejí a politiky aneb od Woodstocku po Woodstock ... 1. část

Festmánie: Festivaly pod vlivem idejí a politiky aneb od Woodstocku po Woodstock … 1. část

Novodobá festivalová kultura se zrodila na konci šedesátých let. Přinesla první velké komerční akce s více jak sto tisícovou návštěvností, které se staly hlasitým prostředkem šíření a podpory životních postojů svých návštěvníků stejně jako reklamním nástrojem velkých nahrávacích společností. Začaly se střetávat dva světy, dvě síly – pragmatismus a idealismus.

Aby to ale nebylo tak jednoduché, v socialistickém světě vstupuje do děje ještě třetí síla – stát. Ten nejprve ve jménu svého idealismu na sebe bere kostým všemocného razítka, aby povoloval jenom spřátelené podniky, ale postupně se stává pragmatickým fanfarónem a nechává za sebou otisky ve jménu chleba a her. K tomu se ale dostaneme až příště. Tohle téma totiž nelze začít ničím jiným, než jedním srpnovým víkendem roku 1969.

WOODSTOCK

Není na světě provařenějšího festivalu. Proběhl od 15. do 17. srpna 1969 a inspiroval se tzv. Soundouts akcemi, které se konaly v okolí Woodstocku, kde se v té době rozrůstala bohémská komunita. Byly to venkovské jam sessions lokálních hudebníků konaných v rozmezích let 1966–1968 na farmě Pansy Drake Copeland bez organizačního zásahu a kontroly policií či jinými dozorujícími orgány. Návštěvníci se sešli uprostřed přírody, kde tábořili a poslouchali hudbu. V době největší slávy těchto akcí se dokázalo sejít i několik stovek účastníků, kteří zaplatili pár dolarů jako vstupní poplatek. Nakonec se ale Woodstock stal jejich pravým opakem a jediným společným znakem byla odlehlost místa konání.

Počáteční kapitál 200 000 dolarů vložil do festivalu investor John Roberts, který byl zároveň jedním ze čtyř zakladatelů pořádající agentury Woodstock Ventures. Festival byl původně koncipován jako festival se vstupným, od kterého však muselo být z důvodu obrovského počtu návštěvníků odstoupeno. Lístky si však stihlo koupit 186 000 návštěvníků z celkového počtu zhruba 400 000 návštěvníků . Jednalo se o první festival na zelené louce, konkrétně na 600 akrech půdy 50 mil od nejbližšího města.

Organizátoři měli již v té době za sebou několik festivalů a mohli tak využít své zkušenosti. Dramaturgie se proto hodně podobala například květnovému 1968 Pop Festivalu, neboť je spojovalo jméno hlavního organizátora Michaela Langa. Ten se právě krátce po tomto festivalu přestěhoval do Woodstocku přitahován místní hudební komunitou.

Festivalový plánek, který v knize Barefoot in Babylon uveřejnil Bob Spitz ukazuje, že pamatováno bylo na vše podstatné. Stanoviště autobusů, kemp, parkoviště. Místo v areálu má ale také hřiště, loutkové divadlo nebo volná scéna pro účinkující z řad návštěvníků. Podél hlavní cesty uvnitř areálu lze zaznamenat stanoviště ochranky hned vedle zdravotníků a nemocničního stanu. Velká část je k dispozici účinkujícím, a to včetně heliportu. Vše bylo ale koncipováno pro daleko menší počet účastníků.

Zvukaři například pracovali s maximální výkonností aparatury pro 150 000 až 200 000 tisíc lidí. Dorazil však dvojnásobek očekávaného počtu. Někteří návštěvníci toho tak příliš neslyšeli a většina samozřejmě ani nic neviděla. K podiu se nebylo možné dostat. Zkolabovala doprava i veškerá festivalová infrastruktura. Díky silnému dešti byl areál plný bláta a stojící vody.

Woodstock nebyl jen hudebním festivalem, ale také politickým manifestem mladé generace. Protestem proti válce ve Vietnamu i podporou boje za lidská práva pro všechny. Langovi v té době bylo dvacet čtyři let a v předmluvě ke knize The Road to Woodstock (2009) píše: „Pro mě byl Woodstock testem toho, zda lidé mojí generace skutečně věří v jeden druhého a ve svět, který jsme se snažili vytvořit“. Zrodí se termín Woodstock Nation, který je používán pro pojmenování mladé kontrakultury šedesátých let.

Zásadní milník festivalové kultury měl nepopíratelný vliv na všechny budoucí akce na obou stranách Atlantiku. Všichni chtěli mít svůj vlastní Woodstock, a to bez ohledu na stranu železné opony (ano, i Sovětský svaz se k jeho odkazu přihlásil, i když až akcí z března 1980). Návštěvností i nezvládnutou organizací byl sice překonán mnohokrát, ale svůj ikonický status si pořád drží. Stal se symbolem svobody a revolty ale také marketingovou značkou, na což doplatil během dvou pokusů o oživení v devadesátých letech.

Zejména druhé pokračování z července 1999 dobře ukazuje, kam se festivalová kultura posunula. Z alternativní angažované zábavy do sféry komerčního průmyslu. Folk rockové zaměření se rozrostlo o nu metal a taneční hudbu s přehlídkou nejpopulárnějších kapel a projektů své doby a žánru (Moby, Chemical Brothers, Fatboy Slim). Festival navíc proběhl v místě letecké základny Griffiss vzdálené od původního Woodstocku 160 km a jak v reportáži pro časopis Rolling Stone uvedl Rob Sheffield, nemohlo se jednat o horší místo pro takovou akci: „Je to pochmurný a tíživý pozůstatek studené války, betonová plocha obehnaná ostnatým drátem určená k uskladnění jaderných raket“.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE