Festmánie: Festivaly pod vlivem idejí a politiky aneb od Woodstocku po Woodstock … 2. část

Festmánie: Festivaly pod vlivem idejí a politiky aneb od Woodstocku po Woodstock … 2. část

V minulém pokračovaní hrál hlavní roli Woodstock, který byl nejen prvním velkým festivalem konaným na zelené louce vůbec, ale zároveň první takovouto akcí postavenou na společenském protestu návštěvníků, vyjádřením revolty mladé generace vůči státnímu establishmentu. To u nás na něm byla oficiální festivalová scéna přímo závislá.

KRÁLOVSTVÍ ZA RAZÍTKO

Politické nastavení v Československu v druhé polovině šedesátých let totiž nedovolovalo pořádání festivalů bez politického krytí, které mělo podobu byrokratické zátěže pro pořadatele akcí. Aby mohl festival vůbec proběhnout, museli organizátoři sehnat schvalovací razítko, jak vzpomíná v knize Průlety folkovou pamětí Michal Jupp Konečný: „Razítko muselo patřit nějakému SSM, Svazarmu, ROH nebo Domu kultury, v krajním případě dobrovolným hasičům. Nemusel to být vždycky ten nejvyšší orgán nějakého spolku, stačilo jméno a razítko nějaké základní organizace.“

Razítko pro 1. Československý Beat Festival, který proběhl od 20. 12. do 22. 12. 1967, si organizátoři opatřili prostřednictvím agentury s názvem Pop federace. Tu si založili sami, a to jen krátce před samotnou akcí. Její struktura je blíže popsaná v knize Příběhy (ne)obyčejných profesí: „Na půdě Pop federace se sešli lidé z hudebních klubů, oficiálních struktur a Státního divadelního studia.“ Ústřední postavou byl dr. Jiří Chlíbec, který působil v Ústředním domě lidové umělecké tvořivosti (následně zaměstnanec Pragokoncertu) a ze své pozice pomohl na svět hned několika festivalům druhé poloviny šedesátých let.

PRVNÍ ČESKOSLOVENSKÝ BEAT FESTIVAL

První dva dny 1. Československého Beat Festivalu se konají soutěžní přehlídky (odpolední a večerní), ze kterých postupovaly kapely do závěrečného koncertu. Ten byl v Lucerně na programu třetí den včetně udílení cen. Speciální ozvučení sálu je zapůjčeno ze západního Německa. Vystoupení natáčí rozhlas i televize. V rámci festivalu vycházejí i speciální noviny Beat Festival Express.

Ohlasy byly smíšené. Ty negativní se týkaly především práce se zvukem, kdy řada amatérských kapel nebyla na takové ozvučení zvyklá hrát. Doprovodný katalog k výstavě Československé beatové festivaly z přelomu let 2017/2018 v této záležitosti připomíná slova Jiřího Černého: „Snažily se hlavně hrát nahlas, což ovšem v jejich provedení znamenalo vytvářet hluk, v němž se ztrácelo všechno, včetně jejich muziky“. Komentovala se také nízká návštěvnost odpoledních koncertů. Hudební publicista Jaroslav Navrátil pro časopis Melodie k tomu uvedl, že na vině malého zájmu byla absence známější kapely a nedostatečná propagace, která byla dle jeho slov dost podivná.

Festival se zopakoval ještě následující zimu s už znatelnějším ozvukem hnutí hippies a psychedelického rocku. V rámci akce navíc vystoupili i zahraniční kapely, které tak nabídly publiku možnost srovnání (Mecki Mark Men, The Nice, Cuby & The Blizzards). A o další rok později od 14. do 15. 11. 1969 proběhl v Bratislavě 1. slovenský beatový festival.

BOUŘE ZÁKAZŮ

To, co se z počátku zdálo pouze jako byrokratická zátěž, se v následujících dvou desetiletích překlopilo do rozhodování o tom, kdo může na akci vystoupit. Udělení razítka záviselo na obsahové náplni a dramaturgii. Normalizace v Československu sedmdesátých let restriktivně utlumila jakoukoliv činnost, která by mohla být záminkou nebo i prostředkem pro vyjádření nesouhlasu s vládnoucí třídou. A nekontrolovatelná shromáždění tisíce mladých lidí na hudebním festivalu byla jednou z nich. Jako náhrada se konaly festivaly politické písně, pokračovaly festivaly vážné hudby (po devíti letech se v roce 1974 znovu konala Smetanova Litomyšl), které nebyly obecně považované za myšlenkově závadné, tolerovaly se folkové festivaly. Ani ty se ale nakonec nevyhnuly zákazům.

Zrušen byl I. Hanácký Folk & Country Festival s datem konání od 10. do 12. srpna 1973 v Náměšti na Hané. Mělo se jednat o skutečně první velký open air festival u nás s dramaturgií, která zahrnovala i účast beatových kapel. Jaroslav Hutka, který následně v reakci na zrušení napsal píseň Náměšť, k tehdejšímu zásahu státní policie uvedl: „Tři týdny před zahájením přišel zákaz. Ve dnech, kdy se měl festival konat, bylo na nádraží v Olomouci a Prostějově množství policajtů a ke každému vlaku bylo hlášeno, ať cestující jedoucí na festival vystoupí, že byl zakázán. Policie procházela vagóny a kdo se jí nelíbil, byl z vlaku vyveden. Kontroly byly i na přístupových cestách. Přesto se tam sjelo několik tisíc lidí.“

Pouhé tři ročníky pak například vydržel Českokrumlovský folkový festival (1973-5). Přičemž následující ročník 1976 byl vyprodán a zákaz přišel až těsně před zahájením. Státní bezpečnost se dokonce dostala k seznamu předplatitelů, které objížděla a hrozila jim postihem, pokud do Krumlova dorazí.

O něco déle vydržely Pražské jazzové dny (1974-1979), které však stihly během šesti let, než byly zakázány, proběhnout hned devětkrát, přičemž návštěvnost se například během týdne konání v roce 1977 pohybovala kolem 15 000 lidí. Festival postupně hostil Radiopalác, Lucerna a další sály po celé Praze.

SLOVENSKÝ WOODSTOCK

Drtivá většina akcí probíhala v Československu v uzavřených sálech. Výjimkou byly folkové přehlídky a také festival, který se inspiroval Woodstockem. Jednalo se o Koncert mladosti (jazz – rock – folk) ve slovenském Pezinku 31. 7. 1976 v amfiteátru s kapacitou pět tisíc lidí. Během dvanáctihodinového programu zahráli například Jaroslav Hutka, Modus, Marsyas, ETC, Vlasta Třešňák, Collegium Musicum a další). Vstupné činilo 25 Kč. Festival se podařilo zopakovat ještě o rok později, ale i v tomto případě byl už třetí ročník zakázán.

VZHŮRU DO PODZEMÍ

Právě tyto represivní kroky ze strany státní moci, která pomocí zákazů a kontrol utvářela vlastní oficiální kulturu plně podřízenou státu, vedla naproti tomu ke vzniku neoficiálního proudu kultury označovaného jako underground. Jeho hlas zněl nejsilněji právě v hudbě, a to mj. prostřednictvím koncertů a festivalů konaných většinou jako soukromé akce.

První festival II. kultury se konal 1. září 1974 v Postupicích, druhý o dva roky později v Bojanovicích. V obou případech jako součást svatebních oslav. Třetí a zároveň poslední ročník proběhl v roce 1977 na Hrádečku u Václava Havla.

Hned na první ročník dohlížela státní bezpečnost, která akci sice monitorovala, ale do jejího průběhu nezasáhla. Pavel Ptáčník ve svém textu pro Sborník Archivu bezpečnostních složek z roku 2007 cituje z hlášení příslušníků StB Benešov, ve kterém se uvádí přítomnost asi 130 lidí, kteří se začali po osmé hodině rozcházet. V podrobnějším hlášení je konec posunut na půl jedenáctou. Na festivalu zahráli: The Old Teenagers, Sváťa Karásek, Sen noci svatojánské band, Goldberg Grass band, Karel Soukup, DG 307 a Plastic People. Druhý ročník v Bojanovicích navštívilo asi 400 lidí a zahrálo na 14 interpretů.

———————–

Příště se v třetí části tohoto tematického blogu vrátíme do osmdesátek.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE