Festmánie: Festivaly pod vlivem idejí a politiky aneb od Woodstocku po Woodstock … 3. část

Festmánie: Festivaly pod vlivem idejí a politiky aneb od Woodstocku po Woodstock … 3. část

SOVĚTSKÝ WOODSTOCK

Osmdesátá léta hned na svém počátku zaznamenala jedno překvapení. V březnu 1980 se konal první oficiálně povolený rockový festival na území Sovětského svazu: Festivalya Vesennye Ritmy: Tbilisi-80 (The Spring Rhytms Festival: Tbilisi 1980). Během devíti dní na něm v hlavním městě Gruzie vystoupilo bez účastníků ze zahraničí dvacet kapel ze sedmnácti měst celého Sovětského svazu s odhadovaným počtem návštěvníků kolem sta tisíc. Festival byl prezentován jako sovětský Woodstock a jednalo se o soutěžní přehlídku. Akce byla státními představiteli povolena s tím, že se tak utlumí vášně mladé generace, které se poprvé vážně projevily při nacionalistických demonstracích v Tbilisi dva roky před tím.

Jedná se tedy o opačný přístup, než jakého jsme byli svědky v dosavadní historii festivalové kultury. Zatímco na západě sloužily festivaly mnohdy jako místo pro vyjádření názorů a postojů, tady se jednalo o jejich ztišení, což je paradoxní právě ve vztahu k tomu, jak byl tento sovětský festival prezentován. Rozhodně se však nejednalo o ojedinělý postoj či postoj, který by byl v následujících letech typický pouze pro východní blok. S komercionalizací a návratem velkých festivalů v osmdesátých letech přestaly být také na západě festivaly vnímány jako názorová platforma, když se soustředily především na udržitelnost sama sebe jako obchodního modelu.

ROCKOVÁ OFENZIVA A ČESKÝ WOODSTOCK

Také u nás se díky rozmachu rockové hudby, který nezastavila ani státní defenzíva na počátku osmdesátých let, musel komunistický stát rozhoupat a alespoň v omezené (a samozřejmě kontrolované) míře ji na oficiální úrovni kulturní politiky tolerovat. Od roku 1986 se tak například mohly s razítkem Českého ústředního výboru Socialistického svazu mládeže (ČÚV SSM) a za pořadatelského dozoru Ministerstva kultury ČSR konat v pražském Paláci kultury Rockfesty. Ročník 1988 obsahoval také samostatnou sekci punkových kapel, aby ty získaly následně možnost samostatného festivalu, který proběhl pod názvem Punkeden a opět také pod hlavičkou ČÚV SSM dne 6. 10. 1989 ve velkém sále Žofína s účastí kolem dvou a půl tisíc návštěvníků.

Souběžně s Rockfesty a jejich odnožemi i nadále existovala undergroundová hudební scéna, která na nich odmítala hrát a snažila se pořádat vlastní koncerty a festivaly. Tato snaha vyvrcholila v roce 1987 pokusem o Východočeský Woodstock. Ten měl proběhnout od 4. září do 6. září 1987 na soukromé louce u Volanova (nedaleko Trutnova). I přes zajištěnou aparaturu a postavené pódium se však festival neuskutečnil. Policie organizátory zatkla a louku prolila močůvkou.

NEJEN FOLK VYSTRKUJE RŮŽKY

Se zásahy ze strany státní moci se čím dál častěji musely vyrovnávat také folkové festivaly, které se stávaly masovější záležitostí. Vedle těch stávajících vznikaly i nové, většinou v návaznosti na již existující podniky nebo v personálním propojení s nimi. V roce 1980 zahájil činnost Svojšický slunovrat a o tři roky později se připojil Svojšický letorost, který byl v roce 1989 vyprodán (11 tisíc prodaných vstupenek). Tohoto ročníku se nedočkala Folková Lipnice, a to z důvodu neplánovaného vystoupení Václava Havla o rok dříve, díky čemuž byl festival následně zakázán. Jako folkový festival začal také v roce 1983 Valašský špalíček, který se od roku 1986 rozrostl na dva dny a přizval i rockové kapely.

Kontrola mocenského aparátu však automaticky neznamenala, že se ji všichni, kdo na oficiálně povolených festivalech vystupovali, bezmezně podvolí. Zlomový byl v tomto právě rok 1989. Při červnovém hostování na Bratislavské lyře pozvala Joan Baez na pódium zakázaného písničkáře Ivana Hoffmana a jednu z písní věnovala Václavu Havlovi, za což ji organizátoři následně vypnuli proud. O třináct dní později pronesl Michael Kocáb na Děčínské kotvě slova o tom, že „každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží“. Na již zmíněném vyprodaném Svojšickém letorostu vystoupila řada písničkářů, jejichž produkce byla v podstatě společenským protestem. V ten se (také díky datu konání od 22. 8. do 27. 8. 1989) změnil i festival na pražském Výstavišti Bohemia Rockquell.

SAMETOVÝ ZLOM

Sametová revoluce v listopadu 1989 zastihla československou festivalovou scénu (co do kvantity) v poměrně dobré kondici se řadou lokálních akcí zaměřených na rockové žánry. Většina z nich probíhala se souhlasem a organizační záštitou místních sdružení SSM. Po jeho celorepublikovém rozpuštění bylo tedy nutné na počátku devadesátých let nejprve najít jiné formy a zdroje financování, což představovalo problém především pro větší akce s celostátním dopadem. Zájem veřejnosti se navíc přesunul od kultury k politickému dění a utvoření nové celospolečenské smlouvy. Některé festivaly tak byly nuceny skončit buď pro nezájem nebo z důvodu přílišného napojení na státní financování, které prodělávalo změny v nastavení priorit.

Počátek devadesátých let vynesl do popředí především umělce, kteří nemohli v předcházejících letech oficiálně vystupovat. Zájem o ně a jejich tvorbu ovšem postupně opadal a do hlavních časů velkých domácích festivalů se začali od poloviny devadesátých let vracet aktivní účastníci festivalů politických písní a představitelé oficiální normalizační kultury, kteří jen pár let nazpátek oslavovali ve svých písních život v totalitním režimu či svou tvorbou pomáhali budovat pocit normality. A právě československým festivalům, které se staly kulturní oporou politického systému za doby normalizace se bude věnovat čtvrteční pokračování Festmánie.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE