Festmánie: Free festivaly vs. bezplatné festivaly

Festmánie: Free festivaly vs. bezplatné festivaly

Šedesátá léta znamenají pro festivalovou kulturu velký skok zapříčiněný technologickým rozvojem reprodukovatelnosti hudby, masovou popularitou nových hudebních žánrů a celospolečenskou situací. Přelomovým je rok 1965. Newport Jazz Festival získává přidružený podnik Newport Folk Festival a na něm během koncertu Boba Dylana poprvé zazní z reproduktoru zvuk elektrické kytary. Na Shea Stadium pak zahrají Beatles pro 55 000 návštěvníků, což je obrovská zkouška především pro zvukaře, kteří ji ustojí a tím se ukáže, že je možné ozvučit i takto velký prostor.

Mladá generace chce být slyšet a k tomu jí začaly sloužit právě hudební festivaly. Většina kapel na nich hraje zadarmo a volný je i vstup na ně. Centrem se stává San Francisco a jeho Golden Gate Park. Festivalový svět poznamenává i vzestup obliby drog, zejména LSD. V lednu roku 1966 proběhl v Longhoreman´s Hall v San Franciscu Trips Festival. Šest tisíc lidí tancovalo, zkoušelo LSD a prožívalo zkušenost spojující hudbu, divadlo, light show. O devět měsíců později je už sice LSD na seznamu zakázaných látek, ale Golden Gate Park přesto hostí další podobné akce. Dne 14. 1. 1967 zde proběhne tzv. Kmenové shromáždění, kterého se účastní desítky tisíc lidí.

CHCEME VLAK ZADARMO!

Brzy poté, co se na konci šedesátých let uskutečnila řada velkých ikonických festivalů, na kterých už se vybíralo vstupné, se začala formovat levicová hnutí protestující proti komercionalizaci festivalové kultury. Jeho stoupenci požadovali zachování původního komunitního principu, který stál na počátku formování festivalů nových žánrů.

Oživení ducha těchto akcí se během následujících desetiletí několikrát vrací. Jen málokdy se však dostalo do přímého střetu s komerčním festivalem. Výjimkou byla Kanada, kde zemí v létě 1970 projížděl festivalový vlak s nápisem Trans Continental Pop Express se zastávkami v Montrealu, Torontu, Winnipegu a Calgary. Akce s rozpočtem 900 000 dolarů nakonec znamenala pro promotéry ztrátu odhadovanou až na polovinu této částky. Jedním z důvodů byly protesty, které provázely hned první zastávku v Montrealu, kde se shromáždilo na 2 500 protestujících. Pořádalo je pod názvem “The RRRRip-Off Express” hnutí požadující bezplatné konání festivalu.

Oficiální plakát k festivalu na kolejích
 

HLAVNÍ HVĚZDOU POLICIE

Nakonec si však bojovníci za bezplatné festivaly uvědomili marnost svého počínání a stali se z nich organizátoři právě těch akcí, po kterých volali, v čemž dominovala následně hlavně britská scéna. V Anglii se festivalům bez vstupného dostávalo z počátku podpory dokonce od vládnoucích labouristů. Ústřední akcí se stal Windsor Free Festivals organizovaný pod hlavičkou People’s Free Festival.

Poprvé se konal v roce 1972 ve Windsor Great Parku pod heslem Pay No Rent!. Akce se účastnilo na sedm set návštěvníků, aby se o dva roky později proměnila v to, proti čemu byla původně namířena. Návštěvníků bylo patnáct tisíc a vydavatelství Virgin Records mělo na festivalu vlastní pódium. Nicméně akce skončila výzvou policie k opuštění areálu a následným zatýkáním, což vedlo k velkým protestům ze strany novinářů. Náhradním místem za Windsor Great Park se stal pro rok 1975 Watchfield.

Popularita free festivalů kulminovala v Anglii na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, kdy jich například v přehledu za rok 1979 uvádí server ukrockfestivals.com hned třináct. Posledním mohykánem, který se udržel až do poloviny osmdesátých let, byl Stonehenge Free Festival, kde však v roce 1984 zemřel jeden z návštěvníků, což vyvolalo zásah státu. Následující rok už přes tisíc členů policejních jednotek obsadilo příjezdové cesty a provedlo zásah proti konvoji zhruba 140 aut, který mířil na festival. Tato akce vstoupila do dějin pod názvem Battle of the Beanfield, po které muselo být 24 lidí (z toho 8 policistů) hospitalizováno.

Znovu se free festivaly vrátily ve velkém v devadesátých letech s elektronickou hudbou. Scéna putovních soundsystémů byla aktivní také u nás a od roku 1994 pořádala letní freetekno festivaly (Teknival Hostomice, CzechTek) , které vyvrcholily obdobným policejním zásahem jako proti účastníkům Stonehenge Free Festivalu. V následujících letech tyto akce sice v návštěvnosti upadaly, ale scéna je v jejich pořádání pod různými názvy stále aktivní.

KOMERCE ZDARMA

Velké bezplatné festivaly nakonec našly svou paradoxní formu jako komerční akce s velkou finanční podporou od sponzorů. Na počátku osmdesátých let vznikl v Nizozemí fenomén jednodenní akce Parkpop. V Rakousku probíhá od roku 1984 Donauinselfest (1984), který je momentálně nejnavštěvovanějším festivalem na světě, když ho například během třech dní konání v roce 2015 navštívilo přes tři miliony diváků. Festivaly bez vstupného známe i u nás. Nejvýznamnějším z nich je United Islands of Prague a jako bezplatný festival začínal také Votvírák v bývalém vojenském prostoru Milovice. 

Příště se projdeme po festivalech konaných ve víru politiky a ideologií. Od Woodstocku, který proběhl, po Woodstock, kterému to dopřáno nebylo.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE