Festmánie: Nástin festivalových dějin ... 1. část

Festmánie: Nástin festivalových dějin … 1. část

Přestože známe slovo festival od 14. století, akce, které bychom pod tento termín z pohledu současného výkladu mohli zařadit, se konaly dlouho před tímto časovým ohraničením. Ostatně napovídají tomu i v předchozí kapitole zmíněné slovníkové definice vycházející z popisu náboženských (či pohanských) oslav a svátků. Ty provázejí lidstvo od počátku a mají za sebou vývoj, který ovlivnil i prezentaci kultury.

Cílem následující části seriálu je přinést náčrt dějin festivalů postavený na hmotných důkazech kulturního dědictví, knižních odkazech a v případě dvacátého století také na rekonstrukcích prostřednictvím zpráv z periodického tisku. Nejprve budeme sledovat dvě po dlouhou dobu sbíhající se linie. První můžeme označit jako linii slavností, průvodů a procesí, druhou jako linii soutěží a přehlídek.

SLAVNOSTI, PRŮVODY A PROCESÍ

První linie bývá často v historických přehledech opomíjena či upozaděna, a to navzdory tomu, že průvody lze považovat za festivaly v pohybu. Pokud by se zastavily, jsme svědky několika programů probíhajících zároveň. Od divadelního (maškarního) představení až po taneční a hudební čísla.

Díky dochovaným artefaktům výtvarného umění starověkého Egypta pak víme, že hudební produkce i zpěv byla součástí slavností a průvodů již kolem roku 1 400 př. n. l., což potvrzuje i kurátor Metropolitního muzea Charles K. Wilkinson, v jehož sbírkách jsou právě tyto obrazy uloženy, a jmenuje například slavnosti nazývané jako Beautiful Festival of the Valley.

Z přehledu slavností starověkého Egypta uveřejněného na stránkách ancient.eu pak vyplývá, že se nejednalo o jedinou příležitost, při které hrála hudba a zpěv důležitou roli. Autor přehledu Joshua J. Mark připomněl v této souvislosti Bast Festival nebo Min Festival spadající ranou formou do éry označované jako The Early Dynastic Period s datací počínající letopočtem 3 150 př. n. l.. Oba uvedené festivaly, stejně jako mnohé další ve starověkém Egyptě, se konaly na počest bohů (Bast = bohyně koček, Min = bůh plodnosti), což je charakteristika, která je spojena s touto linií i v dalších staletí.

SVĚT VE STŘEDU STŘEDOVĚKU

Ve středověku nabyly na významu a četnosti také světské slavnosti. Jejich rozmach souvisel s růstem populace a zejména se vznikem a rozvojem měst. Nejokázalejším typem světských oslav byly slavnosti spojené s pobytem panovníka ve městě, které zahrnovaly hudbu, zpěv, tanec ale také turnaje nebo hostiny.

„K slavnosti […] neoddělitelně patří procesí, průvody, vjezdy, tedy pohyblivá prezentace lidského zástupu, který kráčí ulicemi a za doprovodu hudby, zpěvu, vyvolávání nebo naopak důsledného mlčení nese, veze nebo provází symboly, alegorie, reprezentativní artefakty, případně naopak (resp. zároveň) vnímá speciálně ku slavnosti upravený symbolicky ‚popsaný‘ prostor, jímž prochází.“ (PEŠEK, Jiří. Slavnost jako téma dějepisného zkoumání)

BAROKO BYLO MASO

Další období, které se výrazně podílelo na proměně slavností a procesí, bylo baroko. Akce získaly na stále větší popularitě z hlediska účasti (zvláštní oblibě se těší svatojánské poutě) i opulentnosti z hlediska výpravy. Nedílnou součástí se staly ohňostroje, byl povolen polyfonní zpěv a do provozování hudby se zapojili i laikové. Historik Josef Válka k tomu doplňuje: „Slavnosti baroka byly obrovskými masovými představeními, při kterých se v harmonickém pořádku a ve svých stejnokrojích seřazovala celá společnost a kterých se zúčastňoval jako divák i herec všechen lid“ (Baroko a moderní kultura. Revue Proglas).

Hudba začala hrát čím dál důležitější roli. S klasicismem se stala melodičtější a zároveň srozumitelnější pro široké spektrum obyvatel, a co je důležité, v rozličných formách a způsobech provedení pronikla také na veřejná prostranství.

Jednou z velkých slavností postavených již přímo na prezentaci hudby byly například podzimní oslavy na počest sv. Cecílie, patronky muzikantů a skladatelů. Ty probíhaly po celé Anglii a za jejich počátek se pokládá rok 1683. Je však pravděpodobné, že v nějaké podobě existovaly i před tímto rokem.

ZAHRAJ TO ZNOVU, AŤ UŽ JDOU

V návaznosti na průnik hudby do veřejného prostoru a laické provozování hudby vznikaly také první pěvecké sbory a v 19. století se již hudba ozývala při všech možných příležitostech, což připomíná i citace z knihy Z dějin české každodennosti: život v 19. století: „[…] účelově sestavené hudební skupiny hrály při výměnách městských rad […] provozovala se ve formě dostaveníček pod okny milovaných paní a dívek i oblíbených politiků […] při odhalování pomníků […] kněžském svěcení.

Církevní obsah tak ustupuje do pozadí a stále častěji se v konaných akcí na našem území odráží také vliv národního obrození, kdy účast na nich může získat i povahu demonstrace vlastního názoru. I v tomto už můžeme vysledovat podobnost s prvními moderními festivaly, jak se utvářely zejména na konci šedesátých let. Eva Večerková v knize Obyčeje a slavnosti v české lidové kultuře celkovou situaci v českých zemích popisuje následovně:

„V průběhu 19. století se rozvinuly další formy zábav, masopustní merendy, ostatkové bály, sokolské šibřinky, maškarní věnečky a plesy různých spolků, živnostenských, řemeslnických či stolových společností, které se ujaly na venkově; mající své starší kořeny v měšťanských redutách. Tyto zábavy měly různý charakter, od žertovných vystoupení jednotlivců a kupletů ke scénkám na určité téma. V programu i ve výzdobě sálu nechyběla česká vlastenecká a lidová nota.“

Za nejzásadnější událost u nás lze v tomto směru považovat Národní pěvecké slavnosti pořádané jako součást Cyrilometodějských slavností v roce 1863, které oslavovaly tisíc let od příchodu věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Tyto slavnosti jsou důležité právě z pohledu historie festivalů a představují nejspíše první událost, ve které se na našem území protínají obě v úvodu zmíněné linie.

NÁRODNÍ PĚVECKÉ SLAVNOSTI

V Národní pěvecké slavnosti 25.-26.8.1863, koncipované jako velký koncert zpěváckých spolků, byla nejzřetelněji vyjádřena slovanská stránka miléniového ruchu … V mohutném průvodu do brněnského parku Lužánky 25. srpna odpoledne se sešlo 1100 zpěváků s mnoha prapory, spolkovými, slovanskými a moravskými.

Průvod, který vyšel od minoritského kláštera se však neskládal pouze ze zpěváků. Noviny Moravská orlice ve svém vydání ze soboty 29. 8. 1863 referují, že počet účastníků průvodu mohl být 20 000 a samotné Lužánky pak byly dle Moravské orlice zaplněny až 50 000 návštěvníky, dle Národních listů 40 000.

Tyto slavnosti však nevzešly jen tak z ničeho a mohly proběhnout především díky konci bachovského neoabsolutismu (1859), přijetí únorové ústavy (26. 2. 1861) a následovnému vzepětí národního sebeuvědomění podporovaného od 1. 1. 1861 Národními listy F. L. Riegera.

Z výše uvedeného je jasné, že zatímco dříve tvořila hudba pouze jednu ze součástí a kulis procesí a slavností, ve druhé polovině devatenáctého století se prostřednictvím pěveckých sborů začíná osamostatňovat a získávat formu přehlídek a přibližovat se tak festivalům v dnešním slova smyslu. Zároveň se spojuje s druhou linií, k jejímuž počátku se musíme v dalším pokračování vrátit zpět do starověkého Řecka.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE