Festmánie: Nástin festivalových dějin … 3. část

Festmánie: Nástin festivalových dějin … 3. část

Minulé pokračování končilo s tím, že období, které se výrazně podepsalo na vývoji festivalové kultury, bylo 18. a 19. století. Přehlídky klasické hudby a opery se zvolna překlápěly do podoby současného vnímání festivalů. Zároveň je to právě toto období, kdy se konaly první ročníky těch vůbec nejstarších a dodnes pořádaných akcí.

ZRODILA SE FESTIVALOVÁ KULTURA

Jeden z prvních festivalů klasické hudby, který navazuje na předchozí kapitolu putovních festivalů, je anglický Music Meeting, jehož první ročník se datuje do roku 1715 (a od roku 1838 nese název Three Choirs Festival). V pořádání se střídají města Gloucester, Worcester and Hereford. Právě tento festival bývá považován za vůbec nejstarší čistě hudební festival, který je stále ještě možné navštívit.

Ještě dříve než Music Meeting, probíhaly po celé Anglii podzimní oslavy na počest sv. Cecílie, patronky muzikantů a skladatelů, o kterých tu také byla řeč. Již tyto oslavy měly podobu hudebních přehlídek. Za jejich počátek se pokládá rok 1683. Pravděpodobně se však v nějaké podobě konaly i před tímto rokem, jak uvádí ve svém pojednání z roku 1857 William Henry Husk, který rekonstruuje jejich průběh právě od konce sedmnáctého století.

Zajímavé je hledání vhodného termínu, který se měnil téměř každý rok, přičemž stěžejní zůstalo rozpětí konec měsíce srpna až říjen. Původní těžiště se v průběhu let přeneslo z Londýna do katedrály v Salisbury (Salisbury Festival of St. Cecilia). Festival byl rozdělen do dvou dnů (od roku 1769 do třech). Každý den přinesl odlišný večerní program, doplňovaný ranním oratoriem.

HÄNDELMÁNIE

Okolo festivalů vážné hudby je v Anglii v druhé polovině osmnáctého století velmi rušno. Místem jejich konání přestávají být výhradně kostely a katedrály a program se přesouvá také do sekulárních prostor. Repertoár je z valné většiny postaven na díle Georga Friedericha Händela často hraného na veřejnosti při charitativních příležitostech. Popularita jeho oratorií ještě zesílí po jeho smrti a tvoří základ festivalové produkce.

Už v roce 1740 se do festivalového dění zapojuje Liverpool, v roce 1768 Newcastle a v roce 1791 York. O tom, jak takové městské festivaly probíhaly se zmiňuje kniha The Birth of the Orchestra: History of an Institution, 1650-1815:

„Festivaly obvykle trvaly dva nebo tři dny a zahrnovaly jak ranní, tak večerní koncerty. Součástí byly veřejné snídaně a po večerních koncertech následovalo všeobecné veselí doprovázené hromadným zpěvem a tancem.“

Händelova popularita vyústila do největší akce své doby, a to Händel Commemoration v Londýně roku 1784 ku příležitosti dvaceti pěti let od skladatelova úmrtí. Trvala od 26. 5. do 5. 6. a vystoupilo na něm přes pět set účinkujících. Pippa Drummond, která se zabývá historií anglických festivalů, přisoudila této akci nezanedbatelný vliv na festivalovou kulturu a profesor Gillen D’Arcy Wood ji rovnou vyhodnotil jako do té doby největší hudební událost celé Evropy.

KDO MÁ BUS, TEN JEDE

Městské festivaly uvedené výše si obdobně velký orchestr dovolit samozřejmě nemohli a většinou se pohybovali kolem třiceti hudebníků. Jeho sestavení se i tak ukazuje jako organizačně a finančně velmi náročné, a tak se tyto festivaly konaly většinou jednou za tři roky. Tato situace ale zároveň vyvolá první podnikatelské příležitosti, kdy se ustanovuje přímo festivalový orchestr a pod hlavičkou Grand Musical Festivals a Festival Tours tato města objíždí.

Obdobu tohoto účelového festivalového podnikání lze najít i v současnosti, kdy kapela připraví speciální festivalový program (např. spojení s jiným tělesem, 3D show), který nabízí organizátorům. Nebo jako v případě kapely Kryštof připraví vlastní festival. V posledních letech se pro naše festivaly takovým účelovým spolkem stala i nizozemská kapela Bazzookas, která svůj přepravní autobus využívá zároveň jako pódium.

Stejný postup zvolila také společnost Red Bull. Ta se každé léto spojí s několika umělci, jejichž vystoupení probíhá na přepravním kamionu, který pendluje mezi festivaly. Pro organizátory to znamená ušetření nákladů oproti tomu, kdy by měli zajistit celé technické zázemí jednoho pódia včetně dramaturgie.

A k festivalové Anglii ještě jedna důležitá poznámka. Obliba těchto akcí s přelomem osmnáctého a devatenáctého století strmě narůstala. Dvacátá léta například Peter Holman popisuje jako festivalovou mánii, která dle jeho závěru byla zejména pro bohatý sever země (díky rozvinuté manufaktuře) symptomem rostoucí touhy po zisku prestiže a významu i na poli kultury. Potvrzuje se tak již dřívější teze dokumentovaná už u archaického Řecka, že festival se podílí na růstu důležitosti místa, kde se koná. Platí to zejména pro městské festivaly a festivaly konané v rámci katastru či blízkého dosahu města, které následně akci zahrnuje do své prezentace navenek.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE