Festmánie: Nástin festivalových dějin … 4. část

Festmánie: Nástin festivalových dějin … 4. část

PRÉMIOVÉ NĚMECKO

Na evropském kontinentu se může pochlubit dlouholetou a stále ještě přetrvávající festivalovou tradicí bavorské město Bayreuth. Dne 13. 8. 1876 se zde poprvé konají Slavnosti Richarda Wagnera. Kvůli tomuto festivalu se postavila speciální budova a bylo zde poprvé uvedeno kompletní nastudování série čtyř oper Richarda Wagnera Prsten Nibelungův. Opět se nám tu tedy opakuje motiv infrastruktury, ke kterému se přidává tzv. prémiový obsah. Ten hraje stále významnější roli i v současnosti, kdy vzhledem k počtu festivalů je nutné přijít s konkurenční výhodou, a to nejlépe s programovou položkou, kterou nikdo jiný nenabízí.

Bayreuth ale nebyl v Německu ve své snaze o zrod opakujících se hudebních slavností první. Už v roce 1810 se v Sasku uskutečnila přehlídka děl Josepha Haydna. Festival byl koncipován jako vysloveně národní slavnost a ve stejném duchu se nesly následující ročníky v letech 1812, 1815 a 1829. Od roku 1817 se pak rovněž na německém území konal (dokonce s mezinárodní účastí) Dolnorýnský hudební festival, přičemž největšího věhlasu se dočkal v druhé polovině 19. století, kdy se v jejich pořádání střídala města Düsseldorf, Kolín a Cáchy.

SPOJENÉ STÁTY FESTIVALOVÉ

Zrod festivalů, které přežívají dodnes, zažívají na sklonku devatenáctého století také Spojené státy, kde od druhé poloviny devatenáctého století zakořeňuje tradice tzv. Saengerfestů, přehlídek pěveckých sborů složených z imigrantů přicházejících převážně z německého kulturního prostoru. Od roku 1873 se pak koná Cincinnati May Festival zaměřený na chorály, od roku 1898 probíhá v Bethlehemu Bach Music Festival. Ten se, stejně jako pozdější The Berkshire Chamber Music Festival (1918-1924), zrodil v reakci na návštěvu organizátorů v Evropě.

PRAHA PRŮLOMOVÁ

Praha se připojuje v roce 1864 (23. 4.) se Shakespearovskými slavnostmi, indoorovým festivalem v Novoměstském divadle s přehlídkou děl dramatických i hudebních. Opravdu hvězdnou akcí jsou v předchozích částech již zmíněné Maifestspiele (Májové hry). U nich jsou zajímavé hned tři aspekty, které lze považovat za průlomové z hlediska festivalového marketingu a ekonomického dopadu. Upozornila na ně také Jitka Ludvová ve svém příspěvku na konferenci Archivu hlavního města Prahy: „Festival začínal 7. května, ale novinová propagace začala už hluboko v dubnu“, což v té době rozhodně nebylo zvykem. Patří sem i hostování pěveckých hvězd a také fakt, že načasování festivalu umožnil pokrýt ekonomický výpadek, který s sebou obvykle závěr divadelní sezóny nese.

ZROD FESTIVALOVÉ KULTURY

Od poloviny devatenáctého století lze hovořit o opravdovém zrodu festivalové kultury. Zatímco doposud jsme sledovali spíše jednotlivosti, z kterých festival jako forma zábavy vzešel, od této chvíle tu máme samostatnou vývojovou linii. Ta dál běží souběžně se slavnostmi, soutěžemi a přehlídkami, ale nyní již evolučně čerpá z vlastních zkušeností. V první polovině dvacátého století ji sice přibrzdí dvě světové války, ale i do tohoto období spadají akce tvořící nedílnou součást hudební historie.

Hned počátek dvacátého století k nám přinesl několik velkých akcí, které měly charakter festivalu a zároveň tak byly i prezentovány. V Praze se konal pětidenní festival z děl Antonína Dvořáka v listopadu 1901 jako součást oslav jeho 60. narozenin. O rok později proběhne v srpnu festival České filharmonie v Táboře a za další rok vypuknou přípravy na První český hudební festival.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE