Festmánie: Nástin festivalových dějin … 8. část

Festmánie: Nástin festivalových dějin … 8. část

Minule jsme zjistili, jak enormně rostla v šedesátých letech návštěvnost zámořských festivalů. Jak na tom byl náš kontinent? Evropa prožije první festival se stotisícovou návštěvností v roce 1969. Jedná se o druhý ročník festivalu Isle of Wight (jméno festivalu je zároveň místem konání). V termínu od 29. do 31. srpna, tedy dva týdny po Woodstocku, jej navštíví kolem 150 tisíc lidí, přičemž rok předtím byla účast desetkrát nižší. Důvodem takového nárůstu bylo vystoupení Boba Dylana, který v té době patřil spolu s Beatles a Elvisem Presley k největším hudebním hvězdám, které dokázaly přilákat davy fanoušků. Ti přijeli nejen z celé Anglie ale rovněž z Kanady, USA nebo Skandinávie.

TŘI BRATŘI A BOB

Za festivalem stáli bratři Raymond, Ronald a Bill Foulkovi, přičemž staršímu z nich (Ronald) bylo v době druhého ročníku festivalu 24 let a byl tak stejně starý jako pořadatel Woodstocku. První ročník měl za úkol vydělat peníze na plavecký bazén. Hlavní hvězdou byli Jefferson Airplane.

Aby organizátoři o rok později přiměli Boba Dylana na festival přijet, nabídli mu dovolenou přímo na Isle of Wight pro celou rodinu a k tomu dopravu přes Atlantik na lodi Queen Elisabeth II. Samotný festival mu přitom popsali jako small event. Dylan souhlasil. Za hodinové vystoupení si řekl o 40 000 liber (časopis Rolling Stone oproti tomu uvádí částku 84 000 liber, ale o rok později už jen 35 000 liber). Hned při nalodění se však stal úraz jeho synovi, který si vyžádal hospitalizaci. Nakonec tedy přicestoval Dylan letadlem. Samotné jeho vystoupení začalo z důvodu technických obtíží o dvě hodiny později.

Vstupenky byly za cenu 2 libry a k dispozici už byly také VIP vstupy. Ekonomický výsledek nebyl nikdy zveřejněn, ale podle časopis Rolling Stone byl odhadnut na zisk ve výši 10 000 liber. Ronald Foulk na toto téma říká, že jejich výdělek nebyl nijak velký, ale že dosáhl výše, jakou si stanovili.

KOTLÍK, LASO A TRUBKA

Festivalová kultura se v Československu šedesátých let ubírá spíše směrem soutěžních přehlídek. Díky politickému uvolnění se některé z nich stávají podobně jako v celé Evropě manifestací mladé generace. Zvláštního postavení se v tomto směru dostává například Majálesům, které proběhnou v letech 1964 a 1965. Nově vzniklé festivaly se však díky následující normalizaci většinou nedožijí sedmdesátých let.

To neplatí pro Kmochův Kolín (1964) nebo také pro Bratislavskou lyru (1966) či Děčínskou kotvu (1968), které jsou ale daleko více právě soutěžními přehlídkami. Fenoménem se v tomto směru stává putovní Porta (16. – 17. 6. 1967 Ústí nad Labem), která dokáže na finální koncerty postupem času přilákat až třicet tisíc návštěvníků. Ze stejného žánrového soudku byl 1. československý festival country and western music 1967, který proběhl v Praze při zcela naplněném sále pravého křídla PKOJF. Dalším soutěžním festivalem je jihlavský Celostátní festival zpěváků tanečních písní, jehož první ročník se odehrál v říjnu 1967. A jen o rok dříve získali svůj festival také amatérští jazzmani. V Přerově se od 3. do 5. června koná 1. Československý amatérský jazzový festival.

OBJEVENI AMERIKOU

Jeden z nejprogresivnějších nových festivalů první poloviny šedesátých let u nás se odehraje od 28. 10. do 1. 11. 1964. Je jím Mezinárodní jazzový festival Praha. Hned na tomto prvním ročníku v Lucerně vystoupila celá řada zahraničních hostí, které reprezentovala to nejlepší z tehdejší jazzové scény. Festival uspořádaný Svazem československých skladatelů, ÚV ČSM a Pragokoncertem končí velkým úspěchem s celkovou návštěvností 17 000 lidí.

Referuje o něm i americký časopis Billboard, který v samostatném článku věnuje velkou část závěrečnému prohlášení Mezinárodní poroty zahrnující také obdiv k tomu, že festival nebyl jenom přehlídkou hudebního žánru, ale celého životního stylu. Článek zároveň uvádí, že festival byl úspěšnější, než se předpokládalo navzdory tomu, že neměl sponzora. Všímá si také skutečnosti, že domácí hudebníci vystoupili za poloviční sazbu svého platu a zahraniční účastníci dostali odměnu v místní měně.

Billboard. 1964, 17(48). str. 4
 

V neděli zaměříme pozornost na beatové přehlídky.

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE