Festmánie: Nástin festivalových dějin … 9. část

Festmánie: Nástin festivalových dějin … 9. část

BEAT ČI NEBEAT

Také u nás se začíná v šedesátých letech prosazovat rocková hudba, ale daleko spíše se o ní mluví a píše jako o beatové. Její prezentace se neodehrává na venkovních festivalech ale na soutěžních přehlídkách probíhajících v kulturních domech, klubech a sálech. První zmínky jsou z roku 1962 (Přehlídka amatérských hudebních souborů ve Slovanském domě), v říjnu 1966 (22.-23.) se konala velká neveřejná přehlídka v pražském Radiopaláci, kam se přihlásilo přes padesát kapel (vybráno bylo 22). Celostátní rozměr měla soutěž bigbeatových a jazzových vysokoškolských skupin uspořádaná v Českých Budějovicích v březnu 1967 (vyhráli Bluesmeni, druhé místo Synkopy 61). V prosinci téhož roku v Praze proběhl 1. československý beat festival (více o něm zde).

Z osidel jednoho žánru ale za nepříliš velké účasti návštěvníků se vymanil v tehdejším Parku kultury a oddechu Julia Fučíka 28. března 1968 ojedinělý Festival protestních písní a poezie. A z úplně jiného vesmíru ve Strakonicích ještě o rok dříve přistál první ročník Mezinárodního dudáckého festivalu (9. – 10. 9.). Jinak je ale konec šedesátých let především ve znamení řady regionálních beatových přehlídek. Konali se například v Plzni, Pardubicích, Rakovníku, Horažďovicích nebo Havířově. V Praze je hodně aktivní klubová scéna. Klub Olympik a Sluníčko pořádají několikrát do roka Beat Cup. V Music F Clubu na Smíchově proběhl od 24. do 30. června 1968 Beat maraton. 

ŠEDESÁTKY RESUMÉ

Šedesátá léta výrazně formovala novodobou festivalovou kulturu. Přinesla první velké komerční akce s více jak sto tisícovou návštěvností. Na druhé straně se stala výraznou a hlasitou platformou pro vyjádření politického a ideologického postoje svých návštěvníků. Začaly se tak i na tomto poli střetávat dva světy, dvě síly – pragmatismus a idealismus. Akce s populárními umělci z hitparád oproti žánrovým přehlídkám začínajících kapel.

V rozmezí deseti let se přitom jednalo o doslova evoluční skok, kdy si na začátku šedesátých let nikdo nedokázal představit akci typu Woodstock nebo Altamont. Díky vzestupu nových hudebních žánrů, rozmachu elektrických nástrojů a rozvoji jejich reprodukce se však staly skutečností. Hudební dýchánky a jam sessions v parcích během pár měsíců přerostly do velkých open air festivalů.

JEDINCI PROTI DAVU

Nebylo by to samozřejmě možné bez organizačního talentu několika jedinců. Ti rostli ve své schopnosti uspořádat jakýkoliv velký festival spolu se stoupající návštěvností akcí, které pořádali. I když se tedy jednalo o mohutný nárůst popularity festivalů, neprovázela ho nezkušenost nebo tápání v základních parametrech jejich organizace, tedy vlastní schopnosti ho uspořádat.

Zároveň však ty největší akce z konce šedesátých let ukázaly nové slabiny při jejich pořádání, které pramenily především ze špatného odhadu počtu návštěvníků (vzhledem k novátorství těchto akcí však nebylo z čeho vycházet) a zajištění jejich bezpečnosti, ať už při cestě na festival nebo v průběhu jeho konání, což se stalo hlavní náplní a starostí pro festivaly sedmdesátých let, kdy do jejich řešení začíná ve větší míře promlouvat i státní legislativa či místní regulační opatření.

 

titulní obrázek je z vystoupení Barbary Dane na Newport Folk Festivalu z poloviny šedesátých let (zdroj)

PŘEDCHOZÍ DÍLY FESTMÁNIE