Festmánie: První český hudební festival 1. část

Festmánie: První český hudební festival 1. část

Startuje unikátní seriál mapující svět festivalů ze všech možných stránek. Nové pokračování vždy ve čtvrtek a v neděli v osm večer. Začínáme výletem do minulosti.

Strach, nevraživost, podezírání. Příběh o Prvním českém hudebním festivalu, který proběhl o Velikonocích v roce 1904, s sebou nese všechny atributy velkého dramatu. Literatura o nich však převážně mlčí. Nabízí slovníková hesla a subjektivní pohled memoárů. Komplexní příběh o jedné legendě se před námi otevře teprve ve chvíli, kdy nahlédneme také do dobového tisku.

Myšlenka na uspořádání hudebního festivalu vzešla z prostředí nejvýznamnějšího spolku své doby: Umělecké besedy, a to již v roce 1902. Ta si produkci velkých podniků vyzkoušela hned v druhém roce své činnosti, kdy 23. 4. 1864 v pražském Novoměstském divadle uvedla okázalé Shakespearovské slavnosti. Festival se měl stát součástí čtyřicetiletého výročí spolku, které připadlo na rok 1903. Následovalo však dvouleté martýrium, během kterého nebylo vůbec jisté, zda se akci podaří zorganizovat. I sama Umělecké beseda se po čase vzbouřila. Měnil se program. Rostly obavy z finančního krachu. Termín se na poslední chvíli několikrát posunul. A když už festival konečně začal, zasáhlo do jeho průběhu počasí. Jak ale vůbec tehdy vypadala evropská festivalová kultura?

ZROZENÍ FESTIVALOVÉHO BYZNYSU

Na festivalové mapě hraje již od osmnáctého století významnou roli Anglie, která se tehdy doslova zbláznila do Händela často hraného na veřejnosti při charitativních příležitostech. Po smrti popularita jeho oratorií ještě zesílila a stala se základem festivalové produkce. Místem konání přestaly být výhradně kostely a katedrály a program se poprvé přesunul také do sekulárních prostor včetně parků.

Téměř každé anglické město mělo svůj festival trvající až tři dny. Hráli se večerní a ranní koncerty. Součástí programu byly veřejné snídaně i večerní zábava s hromadným zpěvem a tancem. Náklady se ale ukázaly být příliš veliké. Ne všechna města si mohla dovolit sestavit a zaplatit festivalový orchestr, který čítal až třicet hudebníků, a tak se festivaly konaly obvykle jednou za tři roky. Tato situace vyvolala první podnikatelské příležitosti proměněné do podoby účelově vytvořeného festivalového orchestru, který začal pod hlavičkou Grand Musical Festivals a Festival Tours města objíždět. Zrodil se festivalový byznys.

KONTINENT SE PROBOUZÍ

Kontinent do festivalové kultury výrazně promluvil o století později. V srpnu 1876 poprvé proběhly v Bayreuthu Slavnosti Richarda Wágnera, které se každoročně konají dodnes. Již předtím (1810) však například Sasko uspořádalo přehlídku děl Joseha Haydena jako součást národních slavností, které poté ještě třikrát zopakovalo (1812, 1815 a 1829).

U nás začíná být na tomto poli živo s rozmachem pěveckých spolků v druhé polovině devatenáctého století. Za nejzásadnější událost ve vztahu k festivalovému dění lze považovat Národní pěvecké slavnosti pořádané v Brně v roce 1863 ku příležitosti uplynutí tisíc let od příchodu věrozvěstů. Do průvodu od minoritského kláštera do parku Lužánky se 25. srpna zapojilo na 1 100 zpěváků a v samotném parku, kde probíhal program včetně pěveckých soutěží, se pohybovalo až 50 000 návštěvníků.

Praha svůj první výrazný festivalový moment zažila při zmíněných Shakespearových slavnostech, ale skutečně to rozjela až v květnu 1899. V Novém německém divadle se odehrálo celkem dvanáct představení pod názvem Maifestspiele (Májové hry). Na programu byl Wagner i Beethoven. Vystoupily zahraniční pěvecké hvězdy. Jako festivalové zázemí sloužila zahrada náležící v té době divadlu a také blízký park. Inspirací k celé akci byly pro ředitele Angela Neumanna právě Slavnosti Richarda Wagnera.

POZVÁNKA NA FESTIVAL, KTERÝ NEBYL

Zpátky k hlavní náplni prvního pokračování Festmánie. S nápadem na uspořádání Prvního českého hudebního festivalu přišel profesor Hanuš Trneček, ale jak uvedl časopis Dalibor, velké podpory se zprvu nedočkal. V únoru 1903 však bylo rozhodnuto, že přípravným výborem bude hudební odbor Umělecké besedy. Ten ihned započal s přípravami zahrnujícími také stavební úpravy pravého křídla Průmyslového paláce, které dostal na starosti architekt Schaffer. Schválil se datum konání 28. – 30. červen a rozpočet 30 000 korun.

Součástí financování měly být peněžité dary od velkých českých měst, kterým byla rozeslána příslušná petice s odůvodněním, že tím přispějí k důstojné manifestaci českého hudebního světa. Mezi prvními přispělo město Kolín.

Tisk o akci píše jako o Hudebním festivalu Umělecké besedy, neboť v té době se ještě neuvažovalo o čistě české dramaturgii. Uveřejněny byly první body programu včetně účinkování Emy Destinové a klavíristy Antonína Förstera, který měl zahrát Beethovenův klavírní koncert.

V polovině března se objevilo oznámení, že protektorem akce bude nejvyšší zemský maršálek království českého kníže Jiří Lobkowicz. Podpory se festival dočkal také ze zahraničí. Finančně přispěl hrabě Lützow z Londýna, který zároveň nabídl možnost publikovat zmínky o festivalu v anglickém tisku. Svůj slib dodržel.

Jak referuje Moravská orlice dne 8. 4. 1903, londýnský The Court Journal uveřejnil článek s následujícím oznámením: „Doufáme, že mnozí Angličané zavítají na hudební festival na konci června do Prahy, aby slyšeli nejlepší hudební díla, přednesená tak chvalně proslulými českými umělci.“ Pokud však Angličané poslechli, nejspíše pak nemohli přijít autorovi článku na jméno. Festival se v ohlášeném termínu nakonec nekonal… Pokračování příště