
Flash the Readies – Submarine sky … 95%
Letos to pár jmen s instrumentálkami na albech zkoušelo (např. Kieslowski, Calm Season). Když se dají do vleku s tím, co vychází ze “Submarine sky”, stávají se odlišnými váhovými kategoriemi. Flash the Readies nenahráli výplně, předěly, ukázky hráčských nebo producentských dovedností. Vyprávějí příběhy beze slov, které jsou tak silnější. Vyvolávají obrazy a emoce bez nápovědy. Dokáží přinutit ztišit dech. Snížit jeho frekvenci, když po psychedelickém výbuchu přichází náhlé zklidnění. Když se rozbombardovaná krajina mění alespoň na pár okamžiků v panenský ráj. Hlavní slovo tu má posluchačova fantazie korigovaná jen nepatrnými náznaky ukrytých významů.
Desce “In Belveder” jsem vytýkal délku písniček a občasnou teatrálnost podnícenou sbory a recitativem. Na novince slovní teatrálnost vymizela (začínám mít pocit, že se přelila do téhle recenze) a písničky jsou ještě delší. Přesto se ten nově zvolený poměr mnohem lépe poslouchá. Zamrzí jen určitá předvídatelnost, která se díky sinusoidě dramat a poklidu nevyhnutelně dostavit musí. Ale ta napadá jen sluch. Se zavřenýma očima je při poslechu “Submarine sky” mnohem vytíženějším smyslem zrak.