František Skála - Jízdárna (Valdštejnská jízdárna)

František Skála – Jízdárna (Valdštejnská jízdárna)

Jedna z nejnavštěvovanějších domácích výstav letošního léta. A i když se vkrádá otázka, zda by takovou byla i v případě konání na méně provařené turistické adrese a za jiné situace, než jakou je cestovatelský boom probíhající napříč Evropou, kdy snad všechny města a státy hlásí rekordní zájem návštěvníků, nelze takto koncipované retrospektivě děl Františka Skály (od roku 2004) podobný úspěch nepřát. Už jenom pozorování reakcí na jednotlivá díla byla zážitkem svého druhu.

Všemi dostupnými prostředky se pokouším sám sobě navodit stav úžasu a zprostředkovat ho druhým, stojí v doprovodném tištěném programu jako citát samotného umělce. V případě vystavených exponátů se ten přenos povedl. Jen je otázka, zda v zamýšleném duchu. Velmi jsem se bavil celou tou hrou na smysl věcí, kterou pro mě výstava byla. Vytržení z původních kontextů a zabalení do kontextů nových. Přeskupení smyslu a účelu. Úmyslná poťouchlost a zmatení vyvolané tou nejjednodušší cestou samotných názvů exponátů. Hravost a představivost.

Snad nejzajímavější věci se děly hned v blízkosti vstupu. Poslouchat roztržité odpovědi rodičů na dotazy dětí, vnímat obdivné ticho obratem vystřídané mačkáním spouští fotoaparátů, činilo z prostoru Musaion simulujícího tradiční archetypickou představu formy i obsahu muzea místo sociologického výzkumu na téma nakolik jsme ochotni oprostit se od vnějších znaků. A i když v tomto konkrétním případě popisky dávaly dostatečnou nápovědu, valná většina z návštěvníků, které jsem zde potkal, odmítla přistoupit na možnost, že se právě nenachází mezi archeologickými exponáty nedozírné historické hodnoty a ceny.

Při průchodu výstavou mi po čase dráždila mysl otázka, co z viděného je skutečně umělecké dílo v onom konzervativním slova smyslu. A zda jím skutečně má být. Zda za tímto účelem vzniklo. Způsob prezentace děl a jejich rozčlenění mi připomínal vědecké a technické parky pro děti. V tomhle rohu pokusy se světlem, v jiném se vzduchem. A tady ukázka toho, co lze sestavit ze zbylého elektromateriálu či nechtěných knížek. Jako by z jiné výstavy pak působila ukázka grafického designu cestovatelských deníků, která se sice vyhnula prvoplánové konfrontaci s nadrozměrnými poštovními obálkami o patro výše, ale možná, že právě ta by přispěla spolu s aktuálně datovaným malířským plátnem tamtéž k nalezení klíče od místnosti s uměleckým světem Františka Skály. Valdštejnská jízdárna tou místností možná i být chtěla, ale nakonec se z ní stal jeden velký, i když zábavný, Musaion.