Ghost of You - Black Yoga ... 100%

Ghost of You – Black Yoga … 100%

Každý z Vás je recenzent! Poslechněte si a ohodnoťte pod textem album “Black Yoga”! (průměrné hodnocení čtenářů: 95%)

Nejspíše se musel stát ve studiu menší zázrak 

Pulsující neklid. Pro Ghost of You je dobré, že se pro ně těžko hledají příměry. A po jejich novinkovém počinu to platí dvojnásob. Nejdou do kompromisů. Líbivost má pro ně úplně jiný význam. Z jejich produkce je prostě cítit, že žijí muzikou. Že ji chápou skutečně jako možnost se vyjádřit. Obdivuhodná absorpce všech možných vlivů pak tvoří základ pro vlastní eklektický styl.

Nejspíše se musel stát ve studiu menší zázrak, že se vůbec podařilo tu hudební erupci převést do smysluplné nahrávky, která se v nespočet okamžiků rozpadá na tisíc malých kousků, aby se následně opět pospojovala do života schopného celku. Jestliže v mnoha recenzích dlouhohrajících desek oceňuji semknutost, práci s tracklistem, vytvoření gradujícího příběhu, “Black Yoga” mou mantru staví na hlavu. Tahle deska je zkrátka neobyčejně silná i bez všech těch atributů, aniž by však zároveň byla jen kolekcí singlů. Ano, trochu se z toho motá hlava.

Album začíná v momentě, kdy party skončila

Od prvního tracku se opakuje tatáž základní konstrukce. Nahrávku doprovází text: Black Yoga after darkness when the morning breaks and the party hasn’t stopped! Mám však pocit, že album začíná právě v momentě, kdy party skončila a vy se snažíte vzpomenout na její průběh. A vždy, když nabíráte jistotu, přijde bod zlomu, který všechny předchozí vzpomínky relativizuje. Stejné je to i s muzikou na desce.

Jakmile se dostaví syndrom věštící Libuše a vy si sebejistě troufnete predikovat, kam se která píseň bude ubírat, ve zlomku vteřiny se pevná půda opět rozmělňuje do bažiny nejistoty. Novinku Ghost Of You je zkrátka radost poslouchat, a to nejen díky často překvapivým zlomům, ale hlavně díky uvědomění si důsledků, které tyto zlomy s sebou nesou.

Jako by se kapela snažila nalézt nový hudební kód

Už na začátku recenze, jsem uvedl, že se pro kapelu těžko hledají příměry. A do předchozího odstavce je vložena nápověda, proč tomu tak je. Ona až trucovitá manýra, kdy každá skladba prochází v průběhu své stopáže jakousi metamorfózou, nejen, že dokonale naplňuje smysl indie žánru ve všech jeho odnožích, ale zároveň jako by se kapela snažila nalézt nový hudební kód.

Když pominu prostý fakt, že jsem skutečně snad ještě neslyšel nahrávku tak důmyslně spojující indie rock s elektronikou, zůstává na albu ještě spousta míst, která se těžko definují. Jistě, lze odhalit inspiraci punkem, britpopem i elektronickou scénou let devadesátých, chvíli LCD Soundsystem, chvíli The Streets, ale jsou to všechno spíš jen odrazové můstky než pokus o nápodobu. Odrazové můstky kam? K tomu nejpodstatnějšímu, co v sobě “Black Yoga” ukrývá, k originalitě.

Ve všech polohách je Tom Novohradský (ne)dokonale svůj 

Na celkovém vyznění nahrávky má lví podíl Tom Novohradský. Jeho sympaticky neučesaný (a o to možná více působivý) vokální projev sahá od falzetových výstupů přes skvěle odfrázovanou frackovitou polohu v “Locust” až k punkově štiplavému výkonu v písni “Skeleton”. Ve všech polohách je (ne)dokonale svůj.

“Black Yoga” je typ desky, u které si nejprve přejete, aby neskončila a následně litujete, že neskončila už předposlední skladbou. Ano, se závěrečnou “A Rifle and a Spoon” mám tak trochu problém, neboť do své poloviny mi je neuvěřitelně protivná, a trochu mi tak i nahlodala stoprocentní hodnocení. S odstupem jsem však nucen uznat, že její zařazení vlastně odpovídá naturelu kapely a všemu tomu, co jsem napsal výše. Takže za sto!

Black Yoga release party: 15.3. Fléda, Brno a 16.3. Café V lese, Praha

Jaké hodnocení si zaslouží album Black Yoga?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...