Jedlíci čokolády - Klicperovo divadlo (21.05.2011) ... 40%

Jedlíci čokolády – Klicperovo divadlo (21.05.2011) … 40%

David Drábek novou inscenací narazil na suterén svých možností. „Jedlíci čokolády“ neboří konvence, nevyjadřují se k jakémukoliv tématu, nemají nosný nápad, postrádají inscenační nápady. Tedy chytré inscenační nápady, těch hloupých je tu dost. Hra je navíc příliš dlouhá, v několika momentech druhé půle obsahově nesrozumitelná. Lehkost s jakou si hraje Drábek s divadelní a obsahovou formou u skvostné „Noci oživlých mrtvol“, zmizela. Postmoderní odkazy, které v ní tak výborně fungovaly, tady vycházející do prázdna, neboť postrádají pointu.

A to platí o celém textu, takže se z komedie stává postupem večera útrpná tragédie. Místo precizně vystavených dialogů se smyslem pro jejich dramatickou stavbu, s jakou se autor vytasil naposledy v rozhlasové „Kouli“, nastupuje v „Jedlících čokolády“ sled televizních estrádních scének a vtipů útočících na první signální. Erotický bod G nalezený na kreditní kartě, tlustá sestra nechce jíst jogurt, tlustá sestra se nemůže narvat do auta, tlustá sestra někoho zavalí. Samostatnou kapitolou pak jsou hrátky s vodítky imaginárních psů, které svůj potenciál vyčerpaly hned při své vstupní scéně. Oni však postupně získávají status hlavní rekvizity a nechtěně i nejhlasitějšího alarmu, že něco není v pořádku.

Díky erupcím smíchu odvázaného premiérového publika pak, bohužel, došlo na hereckou ješitnost projevující se v ještě větším přehrávání a v ještě větším ždímání (ne)humorných situací. Což by se dalo hercům i odpustit, pokud by tím nebyla rozbita atmosféra pro obrazy, kdy se pro změnu hraje bezmála existenciální drama o potřebě záchrany obyčejných lidí, protože ti neobyčejní se nejspíše spasili už svou výjimečností. A rázem se z bujarého veselí vyklubaly rozpaky. V těchto scénách nebyla ani známka po režisérově umu pohrávat si s diváky prostřednictvím nejistoty z viděného. Tyto scény byly prostě jenom špatné. Poslední půlhodinu jsem si opravdu přál, aby na scénu vtrhli zombies.

I když oni tam vlastně byli celou dobu. Pánská část hereckého ansámblu neměla zjevně svůj den. Sebevraha mi bylo z jeho výkonu až líto. „Jedlíci čokolády“ jsou ale především o ženských postavách. Tady je zapotřebí říci, že z tria Bencová, Tomicová, Štorková předvedla nejlepší výkon třetí jmenovaná. Ono taky, pokud dostanete od autora do vínku schopnost mluvit s mrtvou matkou, strach vyjít ven z domu, pověrčivost a také dědictví kostýmu komiksového hrdiny po otci, to už je nějaký zbrojní arzenál.

Celé hře by jednoznačně prospěl úsporný balíček spočívající ve zrušení mužských postav a všech odchylek od čistého komediálního žánru, kterého se nejspíše režisér během procesu vzniku hry zalekl. Zkrátka nechat dámy pořádně si zařádit. Půdorys hry o třech opuštěných sestrách je k tomu navíc jako stvořený. Ve formě, v jaké byl představený při sobotní premiéře, se však, i přes neoddiskutovatelný potenciál zúčastněných, stal absolutně nezajímavým. Ke škodě jejich talentu, ke škodě času poučeného diváka.