Jiří Hájíček - Dešťová hůl

Jiří Hájíček – Dešťová hůl

Geniálně prosté. Jak trefněji vyprávět o proměně naší společnosti za poslední století než přes vztah k půdě? Od obživy, přes hrdost z jejího vlastnění po lhostejnost, prostředek pomsty, spekulace. Jiří Hájíček dokázal nenásilně a bez zbytečného moralizování vykreslit české dějiny zdola. Nikoliv přes pozlátkový svět Lídy Baarové či skrze velké historické momenty, křivdy, prohřešky. “Dešťová hůl” je čtenářsky vděčný a přístupný příběh milostného trojúhelníku, nespavosti, návratů a útěků do krajin dětství a ticha. Příběh o hledání naplnění života. K tomu prachem zavátý sen o křídlech a věčně zamrzlé krajině. Postavy jednající v zájmu svém i obecném. Pragmatici, materialisté. Sobci, idealisté. Kniha, ve které žijeme.

 

Samota. Stál pod vysokými stropy čtyřpokojového bytu a chápal Terezinu úzkost, že tu zůstanou sami dva. Žádné dětské pokoje, jen pokoj s knihovnou a pokoj s klavírem. Dvě duše zapletené v notách a tónech, v souřadnicích a kótách map.