kult.mix album roku 2015

kult.mix album roku 2015

10. VR/Nobody – YET.

z recenze: “YET.” plní i neplní funkci prvotiny. Obsahuje několik podobně vystavených položek, které zcela jasně definují, co jsou VR/Nobody zač. Zároveň ale naznačuje, že se do budoucna nespokojí s jedním modelem své tvorby. Žádné sekání cviček, ale přemýšlivé hledání ideálního vyjadřovacího prostředku. Také proto je dobré tomuto jménu a této desce věnovat pozornost.

9. Květy – Miláček slunce

recenze: “Miláček slunce” je pozitivní album o věcech, které jsme si navykli spojovat spíše s negativními pocity. Vyhnulo se přitom nebezpečí zanechání dojmu nadrogovaného melancholika. V textech, hudbě i aranžích s nimi zachází jako s běžnou součástí života, jejíž ostatně jsou. Jen ještě nikoho nenapadlo o nich také tak zpívat.

8. Kyklos Galaktikos – Mezi lovci mezer

Album “Mezi lovci mezer” je od prvního beatu postaveno na těžké atmosféře hlubokých basů. Nezůstává po ní ale pocit sklíčenosti či bezútěšnosti, neboť Kyklos Galaktikos zároveň obohacují své skladby o podvratné momenty. O škleby v podobě tu zpívané pasáže, tu dětského hlasu. Nehraje se tak tragédie, ale spíše freak show.

7. Sifon – Siphon

recenze: “Siphon” vládne bohatým a plným zvukem snadno evokujícím představu živého koncertního provedení skladeb. Navíc v hodně variabilním provedení, neboť například “The Sirens of Summer” by slušela art rockerům stejně jako indie popařům. “Bang Bur” by dobře zněl ve velké orchestrální úpravě i ve verzi odehrané J.A.R.. Je to další pozitivum celého alba. Muzikálnost s jakou jsou jeho jednotlivé položky vymyšleny a nahrány překračuje žánrové hranice.

6. Erika Fečová – Go For It 2015

recenze: Řečeno s nadhledem: To musela přijít až Erika Fečová, aby dokázala, že je stále na co navazovat, a že živému doprovodu se v tomhle žánru nic nevyrovná. Ty čtyři položky s doprovodným bandem, v jehož složení nechybí ani muzikanti od Lady Gaga a Lauryn Hill, jsou parádní jízda se suverénním vokálním výkonem zpěvačky. A když se k ní v “You” přidá Frank McComb, old school srdce a duše plesá, o národní hrdosti nemluvě.

5. dalekko – Neběžel jsem tudy

z recenze: Expresivní texty staví do vitríny panelového domu bytí člověka, který se zasekl v čase, místě, náladě, ve své vlastní nespavosti. V hodině mezi psem a vlkem. Vyhýbají se moralizování, neobviňují společnost či ducha doby, nehledají viníka. Ten je čistě subjektivní. Dobrovolná strnulost, nádech před dalším výpadem. V tom se liší “Neběžel jsem tudy?” od dlouhohrajících nahrávek domácích jmen, která tanou místy při poslechu na mysl.

4. Piano – Theia

recenze: Hodnocení, že album je prostě fajn, možná nespadá do kategorie zcela vypovídajících soudů a reakcí, které by si chtěli jeho autoři o svém díle přečíst, ale někdy trefnější slovo, aby jeden pohledal. V tomhle konkrétním případě v sobě navíc označení fajn obsahuje atmosféru, kdy je při jeho poslechu příjemně po duši ze silného a dobře zprodukovaného repertoáru.

3. Jan Burian – Jiná doba

z recenze: Za podobně sesbíranou producentskou elitu by měl chtít vraždit každý alespoň trochu ambiciózní sólový zpěvák. Pokud s takto progresivní nahrávkou nyní přichází v podstatě folkový písničkář, není to zrovna dobrá vizitka pro český pop, pro který však může být “Jiná doba” bedekrem po zvuku, jakým by také mohl a měl znít.

2. Gurun Gurun – Kon B

Ve středu Země, pod mořem, v balónu, na kometě. Poslouchat Kon B je jedno velké dobrodružství. Pátrání po hranicích v hudbě i v její konzumaci. Přemýšlivé, poťouchlé, introvertní i invazivní. Tohle album vydá za stovky jiných.

1. Please The Trees – Carp

Vrátil jsem se k předešlému albu, poslechl si “Carp” a měl jasno o obsahu recenze. Pak jsem ovšem zjistil, že už je v podstatě napsaná. Zaoceánská inspirace, vyvážená dramaturgie, rostoucí kapela. O tom je hodnocení předcházejícího počinu “A Forest Affair” a mělo být i to aktuální. Ale pořád ještě zbývá deset procent argumentů navíc. Zmizely do sebe zapouzdřené a rozvláčné skladby. I ta nejdelší z nich má v sobě gradující pnutí termonukleární reakce. Soustředěný klid vystřídala exploze syrových kytarových riffů. Repetitivní sekvence stvořily snadno zapamatovatelné písničky. Album je od začátku do konce dokonalým koncertním setem. “Carp” je prozatímním vrcholem v tvorbě Please the Trees. Stejně, jako jím byla deska předešlá.

BONUS

Mají ho alba a od loňského roku i tenhle žebříček. Místo pro počin natolik specifický, že si zaslouží samostatné zacházení:

Gypsyfromthefuture – WOODSHEDDING

Soundtrack zasněženého velkoměsta. Zdokonalte své posluchačské dovednosti v rychlotestu hudební pozornosti. Soustřeďte se na podstatné. Na feeling basové linky. Na svůj vlastní dech. Na pocit z kradmých pohledů za roh. Na stopy ve sněhu. Na melodii saxofonu, která zdrhá otevřenými dveřmi z nočního podniku. Nenechte se chytit. To vy chytáte. Originální a inspirující.

 

kult.mix album roku 2015 … nominace