Kult.mix komety 2020: BLOOME

Kult.mix komety 2020: BLOOME

Tři žánry, tři jména. Projekty, které v loňském roce zaujaly. Kult.mix komety 2020.

Kometa druhá: BLOOME

„Poznali se dva, vytvořili altpopový duo, udělali ep a hrajou.“ Tenhle jednoduchý příběh vypůjčený z profilu projektu na bandcamp.com ho charakterizuje více, než by se mohlo zdát. Forma sdělení obsahuje vše podstatné, a kdo sleduje počínání dua, ví, že to důležité je i mezi řádky. Bloome kolem sebe nešíří přehnaná očekávání, ale ani se neshazuje módními sebeironickými poznámkami jako skrytou omluvou za nedokonalost své produkce. V jeho tvorbě se zračí spíše pokora k tomu, co díky onomu vzájemnému poznání v sobě oba protagonisté objevili a co lze parafrázovat na pozadí úvodního příběhu jako Bloome si hrajou.

Z pohledu posluchače se pro ně zdál být rok 2020 rokem hledání. Hledáním, které se odehrávalo takřka v přímém přenosu. Od interesantního tracku Haveyoulost ještě z období EP Crossroads (12/2019) po zatím ten poslední Bad Love Enemy to byla velmi slušná jízda, během které se Bloome vydali akustickým směrem (Woods), na remix k Saint. si stopli Maxe Foleyho, přisedli do kabrioletu producenta Dusko the God a začátek zimy oslavili letní náladovkou Let It Go, která aktuálně boduje v hitparádě Velká sedma (Radio 1).

Bloome ve všech zmíněných podobách ukazují, jak také může znít současná elektronická hudba. Že umí být tanečně rozmařilá stejně jako nostalgicky uhrančivá. Ale hlavně, že se dá dělat tak, aby skrze ní opravdu autoři promlouvali, aby z ní bylo cítit široké spektrum emocí. A jestliže nás u spousty jmen hudebního světa baví neměnnost jejich tvorby, u Bloome se prozatím zdá tou největší devízou právě ona variabilita, kterou v roce 2020 předvedli. Jak to všechno vnímají oni sami, si můžete přečíst v následujícím rozhovoru:

Co znamenal pro Bloome rok 2020?

M (Martin Fejfar): Ani vlastně nevím, měli jsme domluvené první koncerty na které jsme se hodně těšili a nevyšly (kromě jednoho, kde jsme odehráli náš ustálenej set). 2020… no, učili jsme se produkci, nějaký základy mixu a rozdělali jsme i pár nových nápadů od kterých se trošku upustilo a který možná nikdy nevyjdou (ale možná ty motivy použijeme, uvidíme). V létě jsme dali dohromady 2 singly, pak se nám nahrnuly pracovní věci, školní věci a spoustu času jsme strávili i mimo ČR. Teď jsme se rozhodli dělat na novém ep, kde uplatňujeme nové know how a kde se otisknou i nové, nejen hudební vlivy, které na nás působí. Bude to o dost větší, než naše první ep, tak snad to zvládneme a bude to krásný. A snad vám to i za nějakou dobu ukážeme i naživo. 

K (Kristine Jandečková): 2020 nám hned zpočátku hodilo vidle do našeho úplně prvního vystoupení, které nás mělo po docela dlouhé době dostat aspoň na to jedno podium 😀 Byli jsme z toho docela kyselí, ale nakonec ještě, že tak. V něčem jsme se zase poučili, trochu jsme se uklidnili a naladili se na nějakou vlnu, která nás teď hodně baví. Rok 2020 nám podle mě trochu sčísnul mindset.

Který moment v uplynulém roce považujete pro svou hudební cestu za nejzásadnější?

M: To je těžký, každé nové video (ať už hudební nebo recenze nových pluginů, cokoli s tím spojené) může být do nějaké míry zásadní a každý nový song mě může do nějaký míry ovlivnit. Zásadní byl i náš první koncert v Lysé, který jsme z těch všech odpadlých zvládli odehrát. Tam jsme zjistili, že to i ve dvou zvládneme a že to půjde. Jen potřebujeme doladit pár kosmetických věcí. A cvičit.

K: Za mě to byla rozhodně naše nepovedená session v bistru. Byla to poměrně dlouhá hodinka, která nás donutila před Lysou přehodnotit celý náš setup a vlastně i celkové směřování Bloome. Ten večer smetl ze stolu spoustu nepořádku.

Vy jste si v průběhu uplynulého roku vyzkoušeli hned několik žánrových poloh. Je to pro vás o hledání té ideální nebo s tím můžeme počítat i do budoucna?

K: Řekla bych, že je to tak fifty fifty. Svým způsobem jsme vždycky trochu bojovali s tím, že se oba necháváme strhávat různými žánry. Myslím si ale, že jsme ten žánr nikdy nechtěli úplně najít. Víme, že to může být trochu matoucí, ale na druhou stranu z nás mám pocit, že se ustalujeme v tom, co se od nás dá čekat. Baví nás zkoušet nové věci, jsme na nějaké cestě a po té jdeme. Učíme se spíš hledat a udržovat si při tom nějaký balanc. A postupně nabalujeme know how z předchozích zkušeností. Teď děláme na novém EP, na kterém máme zase různě inspirované písničky, ale zároveň se už i víc zaměřujeme na jeho soudržnost.

M: Jojo půl na půl. Hledali jsme se dost, v tom nám taky trochu pomohl 2020 tohle teď už trochu ustálit. Stylově nás baví nostalgie i míň či víc těžkopádný věci a toho se vesměs držíme.

Koho jste vy pro sebe objevili v roce 2020?

M: Z interpretů? Pro mě je těžký poslední dobou poslouchat nový věci nějak pravidelně (ačkoli se snažim!), protože se vesměs buď učím, a na to potřebuju mít ticho, a nebo děláme novou muziku, kdy pak taky nic neposlouchám. Novou hudbu jsme poslouchali vlastně hlavně na dovče, no a tam jsem poslouchal třeba Jónsiho, nový singly Bicep, RTJ, Michaela Kiwanuku (hrozně dlouho mě míjel, ačkoli jsem o něm věděl), Glass Animals, Charli, Jessie Ware a Dua Lipu, kterou jsem léta nemohl vystát, ale Future Nostalgia mi změnila názor o 180 a poslouchal jsem to fakt pořád. Takže tu jsem možná znovuobjevil spolu nějakýma holkama jako Alaska Reid, Clairo a King Princess – o těch jsem taky moc nevěděl a jsou super na poslech v autě, fakt! Z domácích mě toho moc nenapadá – spíš singly třeba od Anabelle, Tea Sofia a hlavně teď nová Dusilenka mě vlastně baví.

K: My spolu ten poslech docela sdílíme, takže bych se i připojila. Teď jsem třeba novým Jónsim a jeho Cannibalem dost unešená, i ho mám zrovna v uších. Osobně jsem začátkem roku dala poprvé šanci Fleetwood Mac a poměrně dost ujela na jejich albu Tango In the Night. Byl to takový můj soundtrack raného 2020. Úplně nejvíc streamů ode mě ale musel mít Jacob Collier se svým Djesse Vol 3. Chytlo mě to už někdy na jaře, když k tomu vydal první singl a moc nechápu, co se v něčí hlavě musí dít předtím, než něco takového dá dohrmady. Navíc mě to album bavilo v kuse docela dlouho tím, že jsem k němu tak hezky postupně přirůstala. Je to rozhodně asi můj objev roku. Jen ho teď potřebuju chvíli neslyšet 😀 Což platí i pro chudáka Fleetwooda a jeho partu. Kromě toho koukám, že tam byla i nějaká nespavost a znovuobjevení pohádek o Machovi a Šebestové 😀

Jaké jsou plány na rok 2021?

M: Změnit cover našeho prvního ep… to co nejdřív :-D, dělat novou hudbu a doufejme vystupovat co nejvíc to půjde. A dostat se ke státnicím. A pak je i udělat. 🙂

K: Já už se nemůžu dočkat, až s tím vylezeme mezi lidi. Prioritou je teď asi to druhý EP a pak si myslím, že se budeme prostě držet toho, abychom psali, cvičili se a zdokonalovali to, do čeho jsme se tady s Bloome vlastně pustili. Doufáme, že se nám i přes to M. snad velký studijní finále podaří zasloužit si a získat si zase pár nových posluchačů. Čímž bych chtěla taky poděkovat těm, co nás tak věrně sledují I přes to málo, co jsme zatím vydali. Hodně nás to motivuje.