Kupte si nás se slevou

Kupte si nás se slevou

(nad rozhovorem s Dominikem Dukou, LN 7.5.2016)

Už dlouho jsem neměl z rozhovoru tak rozporuplné pocity. Na jedné straně autorita pražského arcibiskupa s nepopíratelným celospolečenským přesahem i mimo katolickou církev a na straně druhé odpovědi, které spíše než vzdělanost ducha značí politický pragmatismus přežití. Trochu smutné čtení zapříčiněné ne vyřčenými názory, ale jejich obhajobou a načasováním. Jako kdyby byl rozhovor veden s předsedou politické strany v předvečer jejího sjezdu, na kterém bude obhajovat svůj post proti nečekanému kandidátovi z řad opozičního křídla partaje.

Patřím k těm, kteří nechtějí Tomáše Halíka za prezidenta. Člověka dopředu se pohrdavě vymezujícího proti části obyvatelstva, kterému by měl stát v čele, nepovažuji za dobrého kandidáta, respektive za odlišného od současného stavu. To ale neznamená, že by neměl mít právo kandidovat. Ještě definitivně nevíme, jestli tomu tak skutečně bude, ale pražský arcibiskup Dominik Duka už měl potřebu uvést: Role kněží-prezidentů je smutná úloha dvacátého století a toto právo mu tak z části dopředu oslabuje. Nejde přitom o neobratný výrok. Arcibiskup ví, jak fungují média (v rozhovoru se k tomu vyjadřuje) a muselo mu být tedy dopředu jasné, že právě o této odpovědi se bude diskutovat zřejmě nejvíce (dostala se i do titulku rozhovoru).

Je to varování před směrem, kterým by se ubírala případná protikampaň? Každopádně je to zpráva, že Tomáš Halík nemůže počítat s oficiální podporou katolické církve (ba naopak), což zní jako příklad typicky českého humoru, který na nás mají tak rádi Poláci. Á propós Polsko. Taky na něj přišla řeč. Dominik Duka se podivuje nad napomenutím Polska Evropskou unií, následně zkritizuje Willkommenskultur Merkelové, vysloví pochopení nad zahraniční politikou Miloše Zemana, připomene trochu podivným oslím můstkem vizionářství Václava Klause a uprostřed toho všeho prohlásí: Církve nemohou hrát roli politických stran. Možná by k tomu slušel dodatek, pokud si to nebudou přát představitele státu, za které se v kostelích modlíme. Ano, typický český humor.

Mimochodem celá souhlasná věta se zahraničněpolitickým uvažováním současného pana prezidenta zní: „Také se domnívám, že prezidentovo vidění světa v hexagramu Washington-Moskva-Dillí-Peking-Brazílie-Jižní Afrika je reálné“. Tady bych si však dovolil zapochybovat hned o první cílové destinaci. Jenomže to by nám pak z toho vznikl pentagram a to se ke katolické církvi jaksi nehodí. A nejsem si jist, jestli se tam Brazílie neocitla jenom proto, že do ní Miloš Zeman míří na zahájení olympijských her (přeci jenom BRICS na tom není, jak býval). Na vážnější jednání s tamním protějškem to taky nebude, neboť brazilská prezidentka bude nejspíše zrovna postavena mimo službu z důvodu soudního procesu vedeného proti její osobě za bránění spravedlnosti (ale ve skutečnosti se možná jen snažila stabilizovat společnost).

Odhlédnuto od podružných jednotlivostí je vlastně celý rozhovor dokonalou náborovou akcí. Dominik Duka použil všechny tři momentálně módní statistické ukazatele, aby vyhověl sluchu dle průzkumů a voleb většiny národa, která by díky tomu mohla přejít z ateismu na skutečnou víru. Říká, že není politik, je proti Willkommenskultur, nehledá Antizemana. Jistí se mírným odklonem od papeže (nerozumí nám, protože není odsud), lehce kritizuje Evropskou unii (viz Polsko výše), zabrnká na notu nostalgie po minulosti (vše špatné začalo zbouráním berlínské zdi). Tak trochu budování (ne)politické instituce. Kupte si nás se slevou. Jak říkám, smutné čtení.