Květy - Miláček slunce ... 80%

Květy – Miláček slunce … 80%

Já mám rád sladký, ale co s tím vším cukrem, co zůstane v těle? Leží tam přikrytej jako jezdci pod horou. Verš, o kterém přemýšlím od prvního poslechu desky. Bylo těžké soustředit se na její zbytek. Zvláště, když přichází hned v úvodní písničce. Je to jen absurdní vložka v textu o podzimu bez dalších souvislostí? Nebo podobenství, u kterého se těžko hledá logické vyústění? A má ho vůbec? A možná ani nechci znát odpověď. Je fajn přemýšlet nad nahrávkou zase trochu v jiných souvislostech. “Miláček slunce” u mě zkrátka zabral, i když ne bez ztráty procent.

Líbí se mi dynamika prvních třech písniček. Po “Je podzim” s postupně rozparáděným tempem výborně fungujícím i naživo (slyšeno na festivalu On The Road), přijde naopak vyklidněná aranž o elektronickém beatu a houslích, jež navozuje společně se slovy o spícím cizinci atmosféru až magického realismu dovolující fantazii, aby si zařádila, což vzápětí udělají nohy, neboť následující “Syn” je k tomu poňouká.

 

“Miláček slunce” je pozitivní album o věcech, které jsme si navykli spojovat spíše s negativními pocity.

 

Rád se vracím k předposlední písničce “Jablka”. U té mi zatrne vždy, když propriety zimy nenásilně přecházejí do chladu z nálady, který zůstane zaháčkován ve vzduchu po vyslovení jmen blízkých, co odejdou. Je tu ale také “Opičí král (ještě přece je čas)” a “V jezeře z mléka a mlhy”, tedy písničky navracející desce důvod ho po nezajímavé části (“ČKNO”, “Uklízím pokoj”) znovu více poslouchat.

„Miláček slunce” je pozitivní album o věcech, které jsme si navykli spojovat spíše s negativními pocity. Vyhnulo se přitom nebezpečí zanechání dojmu nadrogovaného melancholika. V textech, hudbě i aranžích s nimi zachází jako s běžnou součástí života, jejíž ostatně jsou. Jen ještě nikoho nenapadlo o nich také tak zpívat.

 

Květy – Miláček slunce … nákup