Kyklos Galaktikos - Mezi lovci mezer ... 80%

Kyklos Galaktikos – Mezi lovci mezer … 80%

První singl “Nemehlo” mě příliš nebavil. Někde kolem poloviny jsem ztratil jistotu, zda jde pořád ještě o jeden a ten samý track. Příliš motivů, které se nesešly. Z “Tragédie I” jsem byl o poznání nadšenější. Kyklos Galaktikos v něm naplnili originálním obsahem i posluchačsky vstřícnější lineární formu. Novinková deska se ovšem jako celek drží modelu prvního singlu. Místo mírně zvlněné dálnice časově náročná objížďka hrbolatými okreskami. Pokud máte poslech hudby spojený s parkem oddechu a zábavy, připravte se tentokrát na klaustrofobický zážitek z pod prorezlé plechové vany, kde jste přežili jadernou katastrofu; tedy možná přežili.

Je pro nás přitažlivější, aby naše hudba posluchače dráždila a lákala je k vícerému poslechu, aby vyvolávala pochybnosti, vyjádřili se Kyklos Galaktikos pro frontman.cz a dodali tím návod k vlastnímu použití. Takže, až budete v průběhu nahrávky “Mezi lovci mezer” vteřinu před vraždou přehrávacího zařízení (a dřív nebo později skutečně budete), nenechte se odbýt prvním dojmem. Na druhou stranu, pokud se vám podaří absolvovat album od začátku do konce vícekrát za sebou, je to na medaili. Zvláště chtít opakovaně prožít závěrečnou osmnáctiminutovou položku „Zrcadlo” a znovu v něm ve finále objevit své trampské já, lze považovat za vytrvalostní disciplínu sebedestrukce.

 

Otče náš, jenž už nejsi na nebesích, nahlaš svý jméno dole na recepci. (Výry)

 

Album “Mezi lovci mezer” je od prvního beatu postaveno na těžké atmosféře hlubokých basů. Nezůstává po ní ale pocit sklíčenosti či bezútěšnosti, neboť Kyklos Galaktikos zároveň obohacují své skladby o podvratné momenty. O škleby v podobě tu zpívané pasáže, tu dětského hlasu. Nehraje se tak tragédie, ale spíše freak show. Nejdůmyslněji vystavená skladba jedenáctiminutová “Válečný zpěv II” s úvodním sloganem Bez války není stability se překlopí do mrazivé lamentace dítěte a přes odlehčující tlampačové hlášení se dobere do chvíle probírání se obsahu odložené kabely, které může připomínat vypočítávání posledních věcí člověka. Závěr? A teď pojďte všichni brečet.

Ve slovech nejsou Kyklos Galaktikos slepě přímočaří, ale zároveň pro rozkrytí textů není potřeba výkladový slovník. Skládanky ze slov jakoby tu hráli roli tematické volné asociace, nikoliv roli zašifrovaných vzkazů. A přestože se album “Mezi lovci mezer” dotýká aktuálních celospolečenských témat, není moralizujícím výkladem světa, stížností na osud. Kyklos Galaktikos plní spíše úlohu pozorovatele, glosátora, provokatéra, klauna žádajícího zpět svůj nos a bavícího se počtem lidí, kteří si na ten svůj skutečně sáhnou. WWW si vystačí s mnohoznačností a repeticí několika slov, IDKFA se na albech vymluvili už i ze své pasivní slovní zásoby a někde mezi nimi operují Kyklos Galaktikos, kteří vědí, že smysl ukrytý za střídmost či rozpínavost je na škodu ve chvíli, kdy chcete být skutečně slyšeni a pochopeni. Jen škoda, že si tuto věcnost nehlídají více i v hudební složce.

 

 

Kyklos Galaktikos – Mezi lovci mezer … CD