Låpsley - LMB, Praha (5.10.2016) + VH80 a absurdita navrch

Låpsley – LMB, Praha (5.10.2016) + VH80 a absurdita navrch

Skvěle dramaturgicky koncipovaný večer. Nejdříve československá oslava narozenin Václava Havla a o pár metrů dál to bezmála nejsoučasnější z britské hudební scény. Vše ale začalo toho dne už mnohem dříve. Jako by hudební části programu na Václavském náměstí předcházela divadelní pocta dílu pana prezidenta. Jen se nejednalo o některou z jeho nejznámějších her, ale o epizodu z života zaměstnance velké společnosti, která se však svým obsahem a absurditou nesla ve velmi podobném duchu a já, hlavní protagonista, při ní prožíval velmi rozporuplné pocity.

O den dříve jsem na uzavřený firemní internet umístil komentář k záměru zaměstnavatele poskytnout nám v měsíci lednu zálohu jako kompenzaci za výpadek příspěvku na stravování, ke kterému dochází s ohledem na přechod na elektronické stravenky. Protože nám celá záloha bude v následujícím měsíci strhnuta z čisté mzdy, ironicky jsem k této transakci napsal, že se jedná o nevyžádanou bezúročnou půjčku na jídlo, což kvituji jako pozitivní krok, neboť si zaměstnavatel konečně uvědomil, že nám vyplácí tak nízké mzdy, že nevystačí ani na základní potřeby.

Pátého října odpoledne. Na pracovišti jsem zbyl sám. Otevřely se dveře. Vedoucí mě vyzvala, abych ji následoval do kanceláře. Usazen v křesle jsem následně čelil otázkám po důvodu mého počínání. Volali jí svrchu, proč prý něco podobného píšu. Jak jsem pochopil, bylo to spíše ve smyslu, jak si můžu něco takového dovolit napsat. No, protože si to myslím. Čelil jsem přednášce, která mě měla za pomocí tužky a papíru přesvědčit, že nemám pravdu. Že příspěvek na stravování za měsíc leden obdržíme. Ano, s tím souhlasím a nic takového jsem ani ve svém příspěvku nepopíral. Za leden příspěvek dostaneme, na leden však nikoliv. Předložkový souboj skončil rozpačitě do ztracena.

Ale tím pravým koncem bylo až přiznání vedoucí, že můj příspěvek vlastně ani nečetla. Učinila tak až přede mnou, a to poté, co jsem pomohl s jeho vyhledáním. Vzal jsem za kliku, že to tím končí. Ještě ne. Příště, ať už nic podobného nepíšu. Že referuje nahoru, jak tady prací padáme na hubu a oni si tak můžou říct, že to nebude pravda, když máme čas na takové koniny. Omluvil jsem se za způsobené problémy a spráskaně odešel. Uplynulo pár minut, během kterých jsem prožíval sníženou možnost soustředění. Otevřely se dveře. Vedoucí mi přišla na mobilním telefonu ukázat fotku nového psa a kachen.

Když jsem o pár hodin později stál na magicky ztichlém Václaváku, kde k oslavujícím promlouval pan biskup Malý o důležité roli svědomí, a zněly úryvky z projevů Václava Havla, usmíval jsem se nad osudovostí dějů toho dne. Nad pokoušením života. Přijal jsem životní rozhodnutí a ocitl se na hraně propasti prohloubené podivným stavem blažené euforie z přítomného okamžiku. Ještě, že byla taková zima.

Po dvou hodinách chladu, který zmírňovala výborně nazvučená vystoupení Mydy Rabycad, Zrní a Korben Dallas, jsem milerád přijal náruč klubu Lucerna Music Bar. Svůj set akorát dokončovalo Piano. Z toho mála, co ke mně dolehlo, byla znát velmi dobrá forma muzikantů, kteří tak potěšili na United Islands. Není obtížné přát jim a doufat, že vydrží.

Vidět interpreta, tak krátce po vzestupu a v malém klubovém prostředí, je příležitost, která se už nebude opakovat. Intimnost odhalující každou faleš a umělost. Poznání, nakolik hvězda svítí jen svou září či pouze díky namířeným světlometem médií. Je to skutečně ojedinělý zážitek. Vzpomněl jsem si na The 1975 v MeetFactory či Jessie Ware v Paláci Akropolis před třemi roky. První se vrátí už do velkoprostorového Fóra Karlín a kam a kdy vůbec se tak stane u Jessie Ware, to je otázka.

Troufám si tvrdit, že s Låpsley to bude podobné. Způsob, jakým koncert poslední půlhodinu gradoval, byl impozantní. Od pouze s pianem výborně odzpívané “This Woman’s Work”, kdy už jenom volba Kate Bush leccos napovídá, přes hitovky “Love Is Blind”, “Operator” až po závěrečnou “Hurt Me”. Mít po jednom albu už takto silný blok je dostatečně pádným argumentem pro pozitivní věštbu do budoucnosti. A pokud se ještě uvolní přeci jenom svázanější zvuk do bohatších aranží, můžeme se nadít velmi zajímavých věcí. Stejně zajímavých jako já ve své práci.