Manželská historie (režie Noah Baumbach)

První, co jsem si po shlédnutí filmu vyhledal, bylo jméno Noah Baumbach. Přesvědčení, že musí mít co do činění s divadlem však velmi záhy padlo. Scenárista a režisér Manželské historie vystudoval soukromou uměleckou školu Vassar College. S prvním filmem (Kicking and Screaming, 1995) přišel čtyři roky poté, co ji opustil. Za dalších deset let mu scénář k The Squid and the Whale vynesl nominaci na Oscara. Tvůrčí činnost na poli divadla však můj průzkum neodhalil.

Důvod, proč jsem po ní pátral, je vám, pokud jste již Manželskou historii viděli, jasný. Film postavený na slovu a odehrávající se převážně v klaustrofobním prostředí interiérů obývacích pokojů, kuchyní a ložnic, jako by už přímo z divadelního textu vycházel. I způsob herecké práce, kterou odvádí ústřední duo Adam Driver a Scarlet Johansson, neodpovídá úplně filmovým zvyklostem.

Mnohé scény budí dojem, že byly natočeny ve velmi dlouhých záběrech. Zvláště v napjatých manželských přestřelkách, které od herců vyžadovaly prudké střídání emocí, jsem měl dojem, že sleduji nepřerušovaný záznam divadelní hry, kdy ke všemu dochází teď a tady. Se střihem a obrazem obecně se tu zachází velmi opatrně, konzervativně a staromilsky, aby nedošlo k narušení pečlivě budované atmosféry. A i díky tomu působí Manželská historie hodně sugestivním dojmem.

Největší vklad přinášejí do filmu představitelé obou hlavních postav. Z Adama Drivera se postupně vyklubal největší herecký talent své generace a po loňské nepromarněné nominaci na Oscara za vedlejší roli (BlacKkKlansman), by si právem zasloužil tentokrát už vyhrát s rolí hlavní. U Scarlett Johansson si tím už tak jistý nejsem. Její výkon (možná zbytečně, možná úmyslně) překrývají časté vnější změny na úkor těch vnitřních, na které se pak není možné dostatečně napojit.

Noah Baumbach se narodil v Brooklynu, a tak se přeci jenom dá nějaká ta spojitost s divadlem najít. Už trochu obtížněji se hledá mezi Élektrou a Manželskou historií, což by se dalo očekávat vzhledem k použití Sofoklova dramatu jako výchozího bodu, od kterého započne děj. Ale možná tam ani být neměla, třeba si jen chtěl Baumach vyzkoušet divadelní režii alespoň prostřednictvím filmu. Už teď lze ale uzavírat sázky na to, ne jestli, ale za jak dlouho se objeví divadelní adaptace jeho filmu.