Marek Epstein - Dravec

Marek Epstein – Dravec

Dříve či později to přijít muselo. Ve scénáři můžete leccos, ale literatura je literatura. Dravec však dosavadní um Marka Epsteina nikam neposouvá. Stavba knihy v podstatě odpovídá poučkám pro psaní scénáře. Jen minuty nahradily stránky. Všechny postavy mají svůj vlastní příběh, historii a psychologii. Zvraty jsou přesně v těch místech, kde je očekáváte. Skvěle zvládnutá je především dynamika vyprávění, kdy po třech dlouhých kapitolách psaných z různých úhlů pohledu, přicházejí kapitoly kratší a hlavně dějově bohatší, aby vše dospělo do velkého finále. Bohužel, předvídatelného, ne moc zajímavého finále.

Dovysvětlující nemoc českých filmů nakazila i Dravce. Hlavně žádné pochyby a nejistoty. Vše musí být podložené, věrohodné, nejlépe polopatické. Když už přijde známka volnosti, je jejím nositelem dítě, protože u něj nic vysvětlovat nemusíte, je to prostě dítě. Proto jsou také nejzajímavější a nejlepší pasáže knihy spjaté s dětskou postavou. Kdyby si Marek Epstein vystačil jenom s tímto jedním úhlem pohledu, mohl by výsledek dopadnout úplně jinak. Knize by se dostalo více svobody a hlavně literatury. V podobě, v jaké vyšla, je předurčena k jedinému. Z fleku z ní jde udělat film.