Marek Šindelka - Únava materiálu

Marek Šindelka – Únava materiálu

Čekání na domácí literární reflexi tématu, které prostupuje celou Evropou, skončilo. Marek Šindelka však šanci spíše promarnil. Místo osobnostního vkladu či silného názoru se jeho kniha podobá spíše veřejnoprávnímu cestopisu. Šindelka v něm pouze vytěžil známé mediální příběhy migrační/uprchlické (nehodící se k vaší sociální bublině škrtněte) krize, aniž by je přetavil v cokoliv, co by stálo za zamyšlení. Co by nabídlo jiný úhel pohledu. Vyloženě pak zamrzí, že se alespoň nepokusil směrem k těmto příběhům o určitou míru fabulace, kterou lze ještě pořád považovat za nejsilnější zbraň beletrie.

“Únava materiálu” sleduje souběžně dva bratry během cesty na sever poté, co je převaděči rozdělili. Jednomu jméno zůstalo, druhému jej nahradilo číslo. Amir se detenčnímu zařízení vyhnul, bratr z něj utíká. Oba doufají, že se na konci cesty sejdou. Pokud přežijí.

Jednou z příčin literární prázdnoty může být spisovatelova nedůslednost v detailech. Vynechává geografické názvy míst, kterými hrdinové putují, a stejně tak se vyhýbá určení jejich původu. U výrazné vedlejší postavy však tato identifikace nechybí. Proč jednomu z bratrů jméno zůstává? Nedosáhl by autor větší působivosti, pokud by místo označení Kluk používal přidělené číslo?

O nejpovedenější a nejzajímavější pasáže celé novely se postaral vztah mezi člověkem a strojem. Sugestivní líčení, kdy se běženec stává součástí automobilu, je vtahován a vpíjen do jeho konstrukce a také vsunutý příběh osazovače součástek, který se sám součástkou skrze automatické vykonávané pohyby stává, vyvolávají více otázek a podnětů k přemýšlení než hlavní dějová linka. Preciznost a přesvědčivost popisu těchto situací až zavdává důvod myslet si, že právě o tomto “Únava materiálu” skutečně pojednává. Ostatně nomen omen. To by však převážná část textu nesměla popisovat něco úplně jiného.

Síla knihy tak tkví především v technických jednotlivostech, v řemeslné dovednosti. Obdiv k preciznosti stavby textu, který si vystačí jen s minimem přímé řeči. Obdiv k udržení přehlednosti důležité pro čtenářovu orientaci mezi oběma bratry. A do třetice obdiv za vizualizaci textu. Lehkost, s jakou naskakují do mysli jednotlivé obrazy jako filmové sekvence, by bylo snad i škoda promarnit. “Únava materiálu” v podobě nezávislého festivalového filmu? Paráda! Možná i s ponecháním konce, který v literárním zpracování jen završuje zklamání z nedostatečně využitého potenciálu spisovatele a z povrchově zpracovaného tématu.