Michael Chabon - Telegraph Avenue

Michael Chabon – Telegraph Avenue

Někdy je na knihách nejlepší doslov. Kdybych si ho v tomto konkrétním případě přečetl dříve než knihu samou, umírnilo by to mé úpěnlivé volání o pomoc proti celkovému ladění románu, které je mírně problematické, anebo, lépe řečeno, nevěrohodné. Proti vlažnějšímu začátku či až byzantské hýřivosti metaforami. A to se, myslím, ještě Ladislav Nagy držel v doslovu při zemi, neboť například onen vlažný začátek čítá přibližně prvních čtyři sta stran z necelých pěti set. A hýřivost se netýká pouze metafor, ale také snahy být obrovským literátem za každou cenu, což mimochodem obnáší dvanáct stránek třetí kapitoly napsaných po hrabalovsku v jedné dlouhé nekonečné větě, jejímž obsahem je let uprchlého papouška nad krajinou hlavních postav, což takto ve zkratce vyzní mnohem poetičtěji, než když se tím prokousáváte slovo za slovem.

“Telegraph Avenue” má několik podlaží, kterými může čtenář libovolně prostupovat. Stejně tak se lze uhnízdit pouze v jednom z nich a ostatní vnímat jen jako nadstavbu. Největší z příběhu je ten o mizejících světech. Vinyly nahrazují cédéčka. Specializované krámky jsou likvidovány obchodními domy. Stará zástavba ustupuje nové. Do popisované proměny jedné čtvrti pak vstupuje osobnější rovina hlavních protagonistů. Ti se musí vedle vnějších okolností změn vyrovnat také se změnami uvnitř vlastních životů. Rodičovství, partnerství, přátelství, odpovědnost za své blízké. Velký příběh o poznání, že i hluboko zakořeněné hodnoty lze přesadit. A aby toho nebylo málo, řeší se i témata jako rasismus či homosexualita. Velký prostor dostává i otázka domácích porodů.

Centrem příběhu je pečlivě vedený obchod s deskami Brokeland Records, který má své štamgasty. Někteří z nich do něj chodili ještě v době, kdy to bylo holičství. Proto funguje zároveň i jako prostor pro setkávání místních, kteří mnohem více diskutují, než nakupují. Dialogy tak přecházejí z hádek o kvalitě nabízených desek ke komunitním tématům. Pro Goodreads Michael Chabron uvedl, že za námětem stojí jeho skutečný zážitek z návštěvy obchodu s vinyly ve své čtvrti. Námět zpracoval jako pilot k televiznímu seriálu, který se však nikdy nerealizoval. Protože v něm ale popisoval svět, ve kterém žil a k jeho hrdinům a prostředí tak měl osobní vztah, na popud své ženy se k látce vrátil a přepracoval ho do podoby románu. Zabral mu pět let. Když se ho dotazovali na rešerše, uvedl, že tou jedinou bylo nakupování a poslouchání desek, neboť všemu ostatnímu byl svědkem.

Je škoda, že české vydání neobsahuje, to co lze pod heslem “Telegraph Avenue” najít na Wikipedii. Seznam vinylových nahrávek, o kterých je v knize zmínka, obsahuje produkci od konce let šedesátých až do roku 1980. Od stále skvělé “Electric Byrd“ Donalda Byrda přes “Innervisions“ Stevieho Wondra po skupinou Kansas nahranou desku “Point of Know Return“ s ikonickým singlem Dust in te Wind“. Od jazzu, soulu, funku a jejich vzájemných fúzí po progresivní rock. Výborný studijní materiál pro všechny, kdo chtějí o téhle hudební dekádě zjistit více. Román “Telegraph Avenue“ vyšel v roce 2012. Tedy v roce “Padesáti odstínů svobody“, “Zmizelé“, “Prázdného místa“ a Johna Greena. Příliš se neprosadila v prodejích ani ve výročních žebříčcích. Kritika vysoce hodnotila propracovanost postav. Naopak hodně se trefovala do přemrštěnosti větné stavby. Například The Telegraph přirovnal mnohonásobně rozvité věty k lahodnému karamelu, od jehož přežvykování mohou bolet tváře. Nakonec jediným skutečným přínosem, který po románu zbyl, je onen katalog nahrávek, které stojí za to si poslechnout i dnes. A to ještě kvůli němu nemusíte číst ani knihu, ani doslov. Nový svět definitivně porazil ten starý.