My jsme Kundera

My jsme Kundera

V předmluvě k povídce Falešný autostop uveřejněné v knižním souboru Nová setkání¹ z roku 1966 přeje Milan Kundera čtenářům, aby nemuseli přeskakovat řádky. Se znalostí budoucího za tím můžeme číst probouzející se úzkost z toho, aby vynecháním části textu nedošlo k nepochopení napsaného, ke zkreslení záměru, což spisovatele během následujícího života dovedlo na scestí vlastních oprav, přepisování, doplňování. Jeho největším dílem se tak postupem času stal on sám. Sám sobě vykladačem a romanopiscem.

Stejně se chováme i my. Vytváříme si falešné obrazy dějin, ze kterých vymazáváme vlastní pochybení. A běda těm, kdo se nám je snaží připomínat! (Navíc z vlastních řad.) To se pak cítíme uražení. Místo hledání pravdy, sebezpytování, omluv a odpuštění relativizujeme vinu vlastní i tu národní. Jako Kundera chtěl jenom psát, my chtěli jenom žít.

Prozatím jsou to jenom drobné. Říkáme tomu retro mánie. Vizuální smog komunismu. Zpeněžitelné průvodní jevy totality. Jen už je téměř nebezpečné říkat, že to totalita byla. S ní jsou spojené příliš negativní konotace, a to bychom my, národ Švejků, přece nepřipustili. Podřízení jsme byli jenom naoko, uvnitř bujela svoboda. Jak daleko jsme od obecně přijatelného konstatování, že sice bylo pár lidí bito, mučeno, poníženo a vystěhováno, ale právě díky tomu ze sebe vydalo to nejlepší, tak proč by se jim měl někdo omlouvat, cítit se vinen a být trestán?

Osobní selhání se nejlépe skrývá v kolektivní (ne)vině. Tam je v bezpečí, uprostřed masy. Tlí mezi ostatními a čeká na svůj čas, kdy bude moci být opět prohlášeno za hrdinství, kdy ho někdo velký za hrdinství prohlásí. Říkávalo se, co je psáno, to je dáno. A možná tomu kdysi věřil i Milan Kundera, než objevil svou moc. V již zmíněné předmluvě uvedl, co jsem chtěl povídkou říci, je všechno v povídce napsáno. Zformuloval by to po půlstoletí zkušeností stejně? Nebo by k tomu dodal a jiný výklad mohu schválit jen já sám? My všichni jsme Kundera.

 

¹KUNDERA, Milan, Josef ŠKVORECKÝ, Ivan VYSKOČIL, Ladislav BUBLÍK, Ivan KLÍMA, Bohumil HRABAL a František HRUBÍN. Nová setkání: několik českých próz. V Praze: Odeon, 1966. Klub čtenářů, sv. 228.