Natalie Kocab, Michaela Poláková - Ellis Island ... 85%

Natalie Kocab, Michaela Poláková – Ellis Island … 85%

Album “Ellis Island” se umístilo v žebříčku KULTMIX.CZ ALBUM ROKU 2016 na 6. místě!

Smutný a nasraný, tak o písničkách mluví jejich hlavní protagonistka. A je to výstižný popis. Pohoršení nad expresivním výrazem směřujte do hradních věží. Natálii Kocábové a Michaele Polákové se podařilo stvořit životní album. Životem inspirované, životem napsané. Časosběr d-durových nálad, precizně nahraných a interpretovaných bez afektu a patosu. Jednotlivě odstíněných, aby hranice mezi smutkem a nasraností byly pro posluchače jasně zřetelné. Je to právě citlivost ve výrazu zpěvačky (až překvapivě civilním) a celkový hudební mix, který nedovolí smyčcům převálcovat ostatní skvělé instrumentální výkony, co poslech nepromění v depresivní seanci. Finálním emocionálním dojmem je spíše lehce pozitivní naděje ve smyslu, ulevili jsme si od zlého a teď už bude líp.

Deska vznikala tři roky, ale její prapůvod je možné vysledovat deset let zpátky, kdy duo Kocábová / Poláková spolupracovalo poprvé. Na tehdejší druhé sólovce “Hummingbirds In Iceland” prvně jmenované se sešli u poloviny písniček, přičemž tu druhou napsal Michal Pavlíček ml. s Lukášem Máchalem. Album mělo pár světlých momentů, ale i dnešní poslech odhaluje přílišnou těžkopádnost pokusů se začleněním elektroniky či otravující teatrálnost a afektovanost ve vokálním projevu Kocábové na pozadí nepříliš nápadité otcovské produkce. Všechny tyto výtky jdou u novinky stranou. Jako by náročný průběh vzniku odboural slabé kusy a na nahrávku se dostaly pouze ty písničky, které přežily v čase a vydržely různé aranžérské zásahy (některé z nich měly až pět verzí). Finální desítka tvoří pevně semknutý tým, jehož společným cílem je tlumočit sdělení, které není jen nudným rozjímáním nad hromadou tlejících zbytků na vlastním dvorečku.

Osobní témata (např. “These Years” ) jsou tu prostředkem k hlubší katarzi. “Kiev” či “Ellis Island”  se pro změnu snaží o přesah k vnímání hodnoty svobody. A radostné odlehčení v podobě jediného skutečného duetu obou autorek “Carry On”  je vlastně lekcí z arteterapie. Ostatně, jak poznamenala při představování desky sama interpretka, podstatou umění je ulevit. Paradoxně radost nejde jenom z této písničky, ale navzdory obsahu také ze zbytku materiálu. Za auru umělecké radosti jsou přímo odpovědní další významní účastníci nahrávání, kytarista z The Verve Nick McCabe, basák Fernando Saunders (Lou Reed) či Pavel Bořkovec kvartet. A ještě jednou je zapotřebí vyzdvihnout pěvecký výkon Natálie Kocábové představující se jako skutečně vyzrálá zpěvačka. Zpěvačka, které tu smutek i nasranost doopravdy sluší.