O chytrých knihách

O chytrých knihách

Dočetl jsem “Na shledanou tam nahoře”. Chytře napsaná kniha. Stejně jako “Jsou světla, která nevidíme”, kdy rádoby středem obou románů je válečný konflikt. Jedná se však o středobod určený uměle, neboť ve skutečnosti s díly samotnými mnoho společného nemá. Válečnými lze maximálně nazvat první kapitoly Lemaitreho “Na shledanou tam nahoře”. Zbytek, ačkoliv veden ušlechtilými humanistickými ideály (a to v obou případech), válečný konflikt pouze zneužívá jako pozlátko, vábničku pasoucí se na přitažlivosti tématu.

Velmi dobrý tah, který se vyplatil po stránce prodeje, popularity, ocenění. Dejme ale pryč válku ze Světel a zůstane jímavý příběh červené knihovny. Vypreparujme ji z Na shledanou a máme, byť košatou a hořkou, ale stále anedoktu o podvodníčcích a jejich propletených osudech. Ty příběhy by zkrátka, na rozdíl od klasické válečné literatury, dokázaly stejně dobře fungovat i v úplně jiném kontextu.

Chytře napsaným knihám nelze po technické stránce nic vyčíst. Mají promyšlenou kompozici, snaží se vyvarovat klišé (ale nezavrhují ho, pokud pomůže vypravování), vyhýbají se prvoplánovým koncům, za kterými si většinou nedokážou odpustit dovyprávěcí epilog. A pak je tu děkovný seznam a seznam citací, případně odkaz na doprovodnou literaturu. To vše, spolu s neopomenutelnou zmínkou, kolik času autor věnoval rešerším, pak přispívá k dojmu, že i beletrie se v těchto dílech mění na literaturu faktu. Fikce není v kurzu, byla zatlačena do rohu dětské literatury a fantasy.

Mám z chytře napsaných knih divný pocit. Jako by se po mně při čtení požadovalo, abych si otevřel atlas, slovník a encyklopedii a žasl nad znalostmi autora. Místo eldoráda představivosti a fantazie ostnatým drátem oplocená reality show. Konzumní literatura psaná dle pouček kurzů tvůrčího psaní zabalená do smyšlené naléhavosti tématu. Proč ji čtu? Někdy je těžké ji dopředu odhalit, někdy převáží zvědavost či autorita doporučení. Takže ji čtu, i když si pak připadám jako blbec, který neví, že vojáci v zákopech první světové války žili v představách, že se nepřátelské kulky rozprsknou o jejich uniformu jako nahnilé hrušky, což dokazuje citace dobového tisku.