Peter May - Útěk

Peter May – Útěk

Cvičky. U některých knih mám pocit mechanického psaní. Kostra pouček vyplněná masou vět. “Útěk” nabízí lehké čtení plné vizuálních obrazů již dopředu připravených pro možný filmový přepis. Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. V roce 1965 utíká parta nezletilých přátel do Londýna. Před provincionalismem bez budoucnosti za hudební kariérou do kulturně probuzeného velkoměsta. O padesát let později podnikají cestu opět. Tentokrát na základě posledního přání jednoho z nich, který jim má na místě, kde kdysi pobývali, odhalit pozadí vraždy. Vraždy stojící na definitivním konci tehdejších snů.

Pokud jste sledovali seriál HBO “Vinyl”, připravte se na déjà vu. Sice o desetiletí dříve, ale v podobných kulisách. Místo hotelu Chelsea ústav Victoria Hall (v reálném předobrazu Kingsley Hall, kde probíhala experimentální léčba psychických poruch). Místo skutečných osobností americké kulturní scény, zásadní postavy té britské. A stejně jako ve Vinylu není u Útěku jasné, proč vlastně tohle pozadí. Hlavní dějová linka, vedlejší příběhy i osudy jednotlivých postav se mohli v podstatě odehrávat kdekoliv a kdykoliv. Také Peter May na podnose efektního retro pozlátka servíruje pouze klišé a banality, přičemž chvílemi se v průběhu rozuzlení přiblíží až na hranu červené knihovny.

Když už se pak spisovatel pustí do hodnotící linie doby poloviny šedesátých let, je z toho jen nevěrohodný šum, kdy do úst šestnáctiletým vkládá například rozhovor o sociálním bydlení obsahem a formulacemi jak z jiného vesmíru. A jestliže z “Telegraph Avenue” Michaela Chabona nostalgie z měnících se časů doslova stékala po jednotlivých stránkách, “Útěk”, i když si to ulehčuje rozděleným na tehdy a teď, postrádá sílu tento pocit z okázalé nápovědy přenést do hlubšího prožitku. Je to jen povrchové zranění, kterého si možná ani nevšimnete.

Peter May umí do děje vtáhnout. S lehkostí popsat komické i akční scény, kterým sice nemusíme věřit, ale tempo příběhu nedovoluje se nad nimi blíže zamyslet. A i když není “Útěk” zrovna převratné dílo, nelze mu upřít chytrost stavby a výhodu žánrové rozbředlosti dovolující si luxus široké čtenářské obce zasahující ženy i muže všeho věku, milovníky krimi, společenských románů a v neposlední řadě také vyhledávače road movie, neboť právě ve chvílích, kdy jsou postavy na cestě (a možná silněji v roce 2015 než 1965) se od knihy nelze odtrhnout. To pak dvojnásob zamrzí dojem díla psaného automatem.