Petra Dvořáková - Dědina: pole, závist, chtíč a otčina

Petra Dvořáková – Dědina: pole, závist, chtíč a otčina

Když na svou rodnou vesnici přijedete dvakrát nebo třikrát do roka, vnímáte změny intenzivněji, než když tam žijete. Vidím třeba, jak v těch mých rodných Lavičkách vyrostl satelit a že už jsou tam jiní lidé, žijí městským způsobem života, skutečný venkov se vytrácí. A já najednou cítila potřebu zachytit ten konkrétní časoprostor, než úplně zmizí. 
(Lidové noviny, 28.7.2018)

Jsem vesničan. Rozumím motivům spisovatelky. Satelitní apendixy se nám prozatím sice vyhnuly, ale i tak si změny nelze nevšimnout. Rodové linie mizí do ztracena, do jejich po desetiletí vlastněných nemovitostí se stěhují městské rodiny se svým vozovým parkem, jehož obsáhlost se zdá být tím pravým důvodem přesunu. Aby se cítily jako doma, obeženou vzápětí pozemek betonovým plotem. Dědina je však postavena spíše na generační obměně. Výhoda pro univerzálnost sdělení, nevýhoda, pokud chcete být skutečně aktuální.

Nejsilnější zbraní autorky je empatie. Bravurně napsané postavy, jejich myšlení, dialogy, osudy. Lehce uvěřitelné a návykové. Žádná křečovitost či přehnaně vykonstruovaná fabulace. Srdce čtenářovo zaplesá především nad nejdelší povídkou, která střídavým pohledem tří osob na stejné události a zručně vygradovanou zápletkou strhne silou konkrétního vyprávění.

Jak jest uvedeno výše, nedomnívám se, že by Dědina působila vyloženě aktuálním dojmem. Problematiku transformace vesnického života líčí přes věk hrdinů, nikoliv přes celospolečenský posun. Petře Dvořákové se přitom nepodařilo jít do hloubky jako Jiřímu Hájíčkovi v Dešťové holi. I když obě knihy spojuje motiv vztahu k půdě, u Hájíčka jde o stěžejní záležitost skrze kterou dochází k obecnější charakteristice proměny doby.

Dvořáková se až na pár výjimek úplně vzdala aktuálních poznámek či narážek. Svou dobu nekomentuje. O osudech „malých“ lidí vypráví staromilsky a bez objevných přesahů. Vypráví zručně a i přes použité nářečí i čtenářsky komfortně. Nevyvaruje se sice klišé ve vztahu k bulváru či (ne)přijímání homosexuality na vsi (i když lze vůbec něco na tato témata napsat, aby to právě jako klišé nepůsobilo?), ale na druhou stranu vám obyvatelé Dědiny zůstanou ještě drahnou chvíli v hlavě i poté, co knihu odložíte, a to už je dar, kterým se každý spisovatel chlubit nemůže.

 

DVOŘÁKOVÁ, Petra. Dědina: pole, závist, chtíč a otčina. Brno: Host, 2018. ISBN 978-80-7577-476-7.