Polská vakcína proti Vzteklině

Polská vakcína proti Vzteklině

Skončila Vzteklina. Televizní seriál, který se utopil ve své krotkosti. Výchozí téma se ukázalo být pro tvůrce až příliš ambiciózní. Místo, aby bylo předsazeno jako zásadní a táhlo se jednotlivými díly jako stupňující se společenské dusno, dostalo pořádný prostor až s tím závěrečným, když předtím uvolnilo prostor standardní vyšetřovací detektivce, což na druhou stranu zajistilo dílu velmi slušnou sledovanost (v průměru 1,3 mil.), která by jistě byla v úplně jiných číslech, pokud by od počátku bylo jasné, že půjde o domácí vinu na poválečných zvěrstvech. Přesto si však pod vlivem polských dějů říkám, jestli bychom neměli být České televizi i za ten otupený osten vlastně vděčni.

Jedwabné, Szczuczyn nebo Kielce. Polská vina na pogromech vůči vlastním židovským obyvatelům. V porovnání s válečnými zločiny, které byly spáchány na Polácích jen pouhé epizody, ale staly se. Nelze je označit jako nepatrné zlo, jako výjimku či bagatelní daň zvrácené době. Jsou součástí národní historie. Stejně jako náš podíl na krvavém létu 1945. Aktuálně jsou však u severních sousedů uprostřed debaty v mnohých příspěvcích odpovídající náběhu na vzteklinu. Prezident Duda podepsal zákon o Ústavu národní paměti, kde je slovo Ústav alibistickým apendixem, a který zakazuje spojovat Polsko a Poláky s válečnými zločiny druhé světové války. Pokud by tedy tamní veřejnoprávní televize, chtěla natočit vlastní verzi Vztekliny, rozhodně by v ní nemohlo zaznít jméno výše uvedených obcí jako přiznání viny.

Může mít však tento vynucovací prostředek v době neomezeného přístupu k informacím naději na úspěch? Nebo je jen předzvěstí dalších omezení a regulací? A kde má v mantře pravicových politiků o volném trhu místo uměle vyvolaná poptávka? Doktor politologie a občanský aktivista Krzysztof Mazur (ročník 1982) vzývá v textu Boj o pravdu ve světě postpravdy (Lidové noviny, Orientace, 10.2.2018) dobu, ve které Polsko bude disponovat širokou skupinou autorů uznávaných v anglofonním světě, kteří budou schopni podat náš příběh. Pozoruhodné vyjádření z důvodu obsahu i formy. Pokud něčím disponujete, znamená to, že to ovládáte, rozhodujete o užití. A skutečně si lze myslet, že anglofonní svět bude uznávat autory píšící na objednávku náš příběh? Takže, i když se skřípáním zubů, musím nakonec přiznat, že navzdory kvalitě jsem rád, že Česká televize nechala Vzteklinu pod svými křídly vůbec natočit.