post-hudba - Není se na co těšit ... 90%

post-hudba – Není se na co těšit … 90%

Každý z Vás je recenzent! Poslechněte si a ohodnoťte pod textem album “Není se na co těšit”! (průměrné hodnocení čtenářů: 90 %)

Dějou se věci / Děje se moc věcí / Děje se jich moc málo 

Čím začít? Pokud jste o projektu post-hudba nikdy neslyšeli, vězte, že jeho název je v opozici s tím, co lze na albu slyšet. Nehledá na něm nové kompoziční postupy, nedělá hudbu z něčeho, co hudbou není. Ba naopak, do hry dokonce vrací i základní a masově srozumitelné rozdělení písničky na sloky a refrén. Ne ovšem ve všech skladbách a za každou cenu. Jestli totiž něčím Není se na co těšit vyniká, pak tím, jak dokáže najít odpovídají formu svému sdělení. Všechno do sebe zapadá. Hudba, text a produkce mají stejnou důležitost. Na albu tak vedle sebe skvěle koexistují dvouminutové chuťovky s téměř devítiminutovým obžerstvím, přičemž by v prvním případě všechno nad dvě minuty bylo navíc a zkrátit onu devítiminutovou kanonádu, by byl nevyužitý čas a potenciál. A uprostřed těchto mantinelů se tkví prostor vyplněný například skladbou Synkáč hoří, portorikánským reggaetonem, za který by za mořem měla post-hudba pozlacený ruce až ke krku. Diskutabilním místem je pořadové číslo sedm jménem Polana. Neuvážená hra na melodram. Přestože jinak texty baví a dají se občas označit přímo za básnické (Špinavý dlouhý dny), v tomto případě došlo ke zbytečnému přecenění vlastních sil. Možná je to tím, že není čas přemýšlet nad vším (6m16s). Ale nad tím zbytkem ano a je z toho bez mála událost jara.


Jaké hodnocení si zaslouží album Není se na co těšit?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...