Post-hudba - Svět na konci roku nula ... 65%

Post-hudba – Svět na konci roku nula … 65%

Každý z Vás je recenzent! Poslechněte si a ohodnoťte pod textem “Svět na konci roku nula”! (průměrné hodnocení čtenářů: 95%, počet hlasujících: 5, poslední hlas: 14.4.2021 @ 17:31)

Není to úplně jednoduchý poslech. Krátké skladby s texty reflektujícími pocity a náladu doby hrají na depresivní notu, přičemž se jí drží s až zbytečnou urputností. Právě ono tlačení na pilu emo temnoty je překážkou k tomu, aby šlo nahrávku jako celek bez připomínek přijmout. 

Začátek má intenzitu pneumatického kladiva. Strhne a zafixuje pozornost. Dramaturgické pojivo však není na stopáž alba dost pevné. Nedostává se momentů, které by Svět na konci roku nula někam posouvaly nebo rozvíjely. Mezi první a poslední vteřinou se tak v podstatě neodehrává nic překvapivého, což by vzhledem k silnému úvodu nemuselo být na škodu, ale album se, bohužel, dusí ve vlastní doslovnosti. 

Pro někoho, kdo nemá rád v umění návody, bude poslech očistcem. Post-hudba tentokrát ucpala veškeré skulinky pro fantazii a vlastní výklad. Naléhavost podává skrze pouťový křik. Vzdala se nejednoznačnosti i hledání nových hudebních forem své produkce, přičemž právě zvolené téma k tomu přímo vybízelo.

Náplastí na slabou invenci jsou texty, které se tak mnohdy lépe čtou, než poslouchají. Právě v nich se podařilo všechno to, co se nedostalo do jejich zhudebnění. Hravost, provokativnost, obrazotvornost, schopnost zkratky. Budování tíživé atmosféry prostým popisem „všedních dějů“ se střídá s přesným nalezením pár slov na vyjádření obecně sdílených pocitů.

Obojí vedle sebe výtečně funguje. Texty spolu navíc komunikují, doplňují se, jsou celistvou sbírkou s vypravěčským obloukem od skvělé druhé sloky Hráli jsme v Berlíně, přes závěr, který nabízí Myšlenka na pomalejší svět: jestli se bojíš / neboj / já se taky bojím, po Zlomový ráno nula: to nejvíc radikální co můžeš udělat právě teď / je pokusit se bejt navzdory všemu obyčejně šťastnej.

Není to zrovna jednoduché hodnocení komplikované například i tím, jak odlišně působí singl Slepé mouchy sám o sobě (zajímavé osvěžení repertoáru) a uprostřed desky, kde získal úplně jiný kontext a je spíše na hraně parodického točení se v kruhu. Na druhou stranu Svět na konci roku nula je první ucelené album, které se nějakým způsobem snaží vyrovnat s tím, co prožíváme poslední rok a ještě nějakou chvíli se v tom patlat budeme. Po této stránce mohlo dopadnout ještě daleko hůř. 

Jaké hodnocení si zaslouží album Svět na konci roku nula?

Zobrazit výsledky

Nahrávání ... Nahrávání ...