Prago Union - Smrt žije ... 95%

Prago Union – Smrt žije … 95%

Album “Smrt žije” se umístilo v žebříčku KULTMIX.CZ ALBUM ROKU 2016 na 1. místě!

„A víte, že jo, že jsou takový imperativy, že je neslyšíte, jak je rok dlouhej?“
„No jejej.“
„Třeba, jej, teď mě napadá, takový smrď…“
„No, vo smrti se mluví dost.“
„Ne, pardon, vy myslíte smrť s kosou, já myslel smrť s Ď.“
„To s kosou znám z obrázků, to vím, ale jak nosí to Ď?“
„Totiž, smrť s Ď není vidět…..“
(Předscéna ze hry V+W Balada z hadrů)

Prago Union vidět jsou. A s novým albem víc, než kdy předtím. Trefa doprostřed terče (ne)vkusu svých (ne)příznivců. Žíznivců po čerstvých beatech se šťávou a rýmech nepostavených na vodě. Ale to se dalo čekat. Co je však jinak oproti předchozí placce? No, ač kritikům může se zdát rozdíl minimální, já tentokrát píšu za tým, který s překvapením zjistil, že Kato je ještě celej, celej jako vyměněnej. Poslouchal jsme “Smrt žije“ několikrát, poslouchal jsem bedlivě a došel k poznání, že, ač se to ve spojení s hip hopem zdá být mimo, Prago Union natočili z části intimní desku.

Tracky jako “Co si počnem”, “Stínohra” nebo “Normální lidi” jedou v daleko osobnější poloze, než bylo u Prago zvykem. Není to vylévání srdce, ale upřímnosti mysli, což je mnohem obtížnější disciplína. A i když jsem spíše příznivec rapu jako kroniky doby, je to nakonec právě tahle folkovější přísada, která mě přinutila pozvednout hodnocení nad úroveň “Vážné hudby”. Zvláštní kapitolou je i “MHD”. Do análů se může zavést jako opět v daném žánru ojedinělý pokus o společenskou sociologickou sondu. Song zabírá díky nejednoznačné náladě a hořkokyselému řazení slov. Žádná řachtanda a úlevná katarze. Od toho jsou tu jiné kousky, díky kterým se opět může výstavní pavilon muzea slovního humoru rozrůst.

Nebo shořet. Slovo nevystavíš. Můj stylista je barman, páč mě vždycky nejlíp upraví (“RPVM IV”). Jestli z tebe někdy něco bude, tak ropa (“Bacha na hlavu”). A v podstatě celý text “Mezi-A-Zet”, kde se to hemží chlebem s padací stranou, štěstím na smůlu a dalšími hláškami, na které nejeden čeká i roky, než ho napadnou (a pak další roky než je pochopí). Nechybí slogany, které se dají už předem označit za kultovní a jako dělané pro publikum chtivé hlasitého doplňování textů Možná jsem moc, ale ty jsi nejvíc (“Varování”).

Pak tu máme mé oblíbené rýpance a šťouchance. Máš deset tisíc vjůs za den, no bezva, tolik mám, když jdu na celej den do města (“Bacha na hlavu”) či televizně knižně výpravný Mezi námi všemi, rap jsou kořeny, ne Kmeny (“Lokální umrtvení”). Přes třísky by se ale nemělo zapomenout na les. Neb napříč albem “Smrt žije” zní především skvělá muzika vyšperkovaná živými nástroji (Jiří Vidasov piano “Normální lidi”, Ondřej Hauser basa “RPVM IV”).

Poslední odstavec, to je vždycky problém. Co napsat závěrem? Takové hezké shrnutí, co bude dávat smysl. Nebo nic.