Prague Metronome Festival (report)

Prague Metronome Festival (report)

Bylo, nebylo. V areálu velkém tak, že by se dal krájet, ztratila se čtyři pódia. Najít je všechna vyžadovalo pevnou obuv a smysl pro orientaci v terénu. Dobrodružnou hru nijak neulehčovaly sobotní výpadky proudu. Ty přicházely zcela neočekávaně, ale vždy ve chvíli, kdy ani nepršelo, ani oblohu neprotínaly blesky. Ale před tím a potom ano, a tak je viník v podstatě jasný. Nehledala se však pouze pódia. Pohřešovaný byl také dobrý vkus dramaturga a nejspíše už při startovacím dni se poztrácely i tisícovky návštěvníků, které se do nedělní půlnoci nepodařilo nalézt.

Kdybych se měl spoléhat na pomoc u vstupu do kempu, byl bych mezi nimi. Děvče půvabné leč informačně prázdné na testovací otázku, kde se bude dneska hrát, pokrčilo ramínky tak rozkošně, že ptát se na cokoliv dalšího, bylo v podstatě zbytečné. Ale pásky na ruku podávala moc pěkně. Hrálo se u hlavního vchodu, což pro mě a překvapivě zhruba pouze pro další dvě desítky majitelů postavených stanů znamenalo vydat se po půlkilometrovém obchvatu zpět. Ovšem stálo to za to. O úspěchu návratu kapely minus123minut se nedalo pochybovat už při oznámení comebacku, a tak bych raději tenhle odstavec ukončil velkým upozorněním na No Distance Paradise. Nenechte si je ujít například už příští týden na Rock for People (4.7. 13:20 Šapitó stage).

 

Nehrálo se kvůli dešťové vodě na pódiu, která nejspíše všechny pořadatele kamsi spláchla.

 

Praha naštěstí nebyla o víkendu jen o Metronomu, ale i o stálici United Islands of Prague (UI). Také tady se v sobotu představila jedna do budoucna velmi nadějná domácí partička. February nakonec zvládli na Střeleckém ostrově svou nervozitu a rozhodně utkvěli v paměti. Mokrý návrat do Holešovic kvůli Báře Polákové byl v podstatě zbytečný. Místo ní probíhalo na pódiu hemžení, které se nikdo ani neobtěžoval návštěvníkům vysvětlit. Jen vinou k zemi spuštěné projekční obrazovky částečně viditelné oznámení hovořilo o nutnosti opustit stany v kempu a dbát pokynů pořadatelů, což byla v podstatě poplašná zpráva, neboť se ukázalo, že se nehraje kvůli dešťové vodě na pódiu, která nejspíše všechny pořadatele kamsi spláchla.

Pojďme raději k muzice. A rovnou k té s velkým M. Tu prezentovala o prvním festivalovém dni snad jen kapela, kterou si s sebou přivezl GhostPoet. Skvěle odehraný set s překvapivě hodně rockovým soundem dokonale naplnil smysl Club stage. Na tom samém místě svou strhující a zvukově intenzivní show předvedli také výteční Fat White Family a poctivě se odprezentovali naši The Prostitutes.

Co zbytek? Jak byla Ella Eyra zjevením při své první návštěvě, tak napodruhé už se ukázalo, jak problematické je i pro takovouto zpěvačku najít kvalitní repertoár. The Kooks dokázali, že to s festivalovým publikem opravdu umí. No, a protože největší punk bylo nejít na Iggyho, šel jsem do sprchy. Tam by se měl se svou otřesnou produkcí zamknout projekt Anushka a sekundovat jim může i Max the Sax, což byl další jasný programový omyl, který ještě nebyl nic proti tomu, co znělo nedělí.

 

Ghost of You vystřihli jeden ze tří nejlepších koncertů dne.

 

Ještě krátce po poledni vše vypadalo velmi nadějně. Vlídné počasí spolu s prostředím zahrady Kinských vytvořilo pohodovou kulisu pro Piano. Jejich emotivní produkce a gradující playlist skvěle celý den odstartovaly. Přející časová návaznost a dobrá dopravní obslužnost umožnila dostat se z UI zpět na Metronome právě ve chvíli, kdy se mladý brněnský výsadek Ghost of You chystal k nástrojům. A když už u nich byl, vystřihl jeden ze tří nejlepších koncertů dne (na Rock for People 5.7. 16:40 Hard Rock Café stage). Přeskočím pár hodin a rovnou doplním, že ti zbylé dva dali Foals a Please the Trees.

Trošku nudícím patronem byl Matt Simons. O dost zajímavějším se ukázal být následující Stu Larsen. Přestože jeho repertoár nejde označit za nějaký majstrštyk, dlel nad jeho projevem silný duch opravdového písničkářství, který vzbuzoval respekt i s ohledem na osobní příběh. Při coveru “Fix You” od Coldplay mrazilo. Podivně dopadlo spojení J.A.R. s gospelem, se kterým to tedy nic moc společného nemělo. Sborové halekání refrénů mohlo dost dobře obstarat i samo publikum. Jedna Otava senoseč nedělá.

 

Jestli Brexit ztíží pro české festivaly dostupnost Crystal Fighters, bude to jeden z mála pozitivních výsledků referenda.

 

Teď k těm opravdovým průserům. Jestli Brexit stíží pro české festivaly dostupnost Crystal Fighters, bude to jeden z mála pozitivních výsledků referenda. A pokud jste si mysleli, že pomsta Kanady hudebnímu světu skončila Bryanem Adamsem, doporučuji zhlédnout alespoň část koncertu Walk Off the Earth, kterému na Výstavišti chyběl už jenom z děla vystřelený Richard Krajčo a Dan Nekonečný jako jeho lapač.

Průsery však nebyly jenom hudební. Jeden z obchodních partnerů se tak při zcela náhodně odposlechnutém rozhovoru vyjádřil o návštěvnosti, přičemž doplnil, že organizátorům stačilo deset, u čehož bych se rád zastavil. Mám totiž otázku. Jestliže ti stejní organizátoři každoročně oznamují několika desetitisícové návštěvnosti festivalu UI, co to znamená, když pro milionovou Prahu naplánují akci s limitní návštěvností deset tisíc? Akci prezentovanou jako velký metropolitní festival? (Podle oficiálně zveřejněných čísel se sešlo pouze 7.500 návštěvníků!)

 

Ještě, že má Praha peněz dost a obchodní partneři vykazují rekordní zisky.

 

Ano, návštěvnost byla průser. (Před nástupem Ghost of You například moderátor vtipkoval, aby se mu jednotky přihlížejících představily jménem, neboť při takovém počtu je může přímo oslovovat.)  A je vlastně dobře, že to tak dopadlo. Jestli se z toho však odpovědní poučí, těžko říct. Přitom, jak se producírovali se stromy po hlavním podiu a za přesvědčivé podpory primátorky si gratulovali navzájem asi těžko. Krnáčovou ale mají zmáknutou pěkně. Vecpat jí do hlavy, že Praha tenhle festival potřebuje, neboť ho až doteď neměla, a to za situace, kdy pár let úspěšně běží právě United Islands of Prague a před pár dny se konal druhý ročník Aerodrome Festivalu, který přivezl, co do zahraničních jmen atraktivnější nabídku, to už chce značnou dávku přesvědčivosti. Nebo věcí neznalého posluchače. Jestli byl součástí vyjednávání o finanční podpoře i argument, že se životnost festivalu ukáže až minimálně s třetím ročníkem, máme se na co těšit. Ještě, že má Praha peněz dost a obchodní partneři vykazují rekordní zisky.

A na závěr gratulace pro všechny rozumné, co nepřijeli se stany. Za ta léta jsem zažil spousty rozmanitých míst pro festivalové kempy. Tenhle však všechny překonal. Položený přímo pod vysoce frekventovanou železniční tratí, po které neprojel co chvíli vlak, aniž by třikrát nezahoukal, byl od pořadatelů skutečným dárečkem. A to si ještě jako zlatý hřeb na pondělní čtvrtou hodinu ranní připravili demontáž zázemí kempu doprovázenou dutými údery trubek a dalšího materiálu a pořváváním příslušných pracovníků. Tolik tedy k podniku, který by měl být ozdobou kulturního života hlavního města. Dobrá práce, Praho!